Bsniky vod Nevm co vodem napsat Pst pbhy

Básničky

Úvod Nevím co úvodem napsat. Psát příběhy neumím tak jsem to zkusil aspoň z básničkami. Možná jsem jenom „nímand“ jak řekl jeden můj známej , ale zkusil jsem to. Vše se má zkusit. Možná se mi po přečtení mé webové stránky budete smát. Někdo řekne že jsem blázen, někdo mě pomluví. Chci vás požádat nejenom o váš skutečný názor na mé skromné dílko. Nemusíte se bát vaše názory si nechám pro sebe nebudu je nikde veřejně publikovat. Předem děkuji všem který mněly odvahu číst mou webovou stránku. Děkuji taky těm který se nebály napsat mi svůj názor, a taky všem který se podepsaly. Ti kteři mne znáte i ti kterí mě neznáte, nenapsal jsem to proto abych se proslavil nebo abych z toho mněl peníze ale napsal jsem to pro sebe a vám sem to dal číst. Tak vám děkuji. autor.

Snění Tvářička milá Tvářička jemná něžní pohled Rty jsou jahůdky sladké a tvé vzdechy krátké. Vlásky načesané pohled tvůj Touhou plane. Rukou hladím tvoji něžnou tvář Polibků se bojíš když předemnou Stojíš tak krásně nesmělá Bojíš se cizích pohledů I tak milovat tě dovedu Bojíš se řečí lidí Bojíš se když nás spolu někdo vidí. Vesnička v horách , roubená stavení Osud vepsal nám do života znamení Zasněžené stráně , na stráních samoty Na kopcích ovce se pasou Ja opájím se tou krásou. Rybka plave v řece ja miluji tě přece Prosím o přízeň tvou buď navždy mou V románech se píše že láska je krutá, Tajemná , i věčná. Ja budu tvůj hoch a ty buď má slečna. Budu rytířem který draka zabije Budu rytířem který v bitvě za tvou lásku padne Zahradníkem který zalévá růži která vadne Vášní chci tě spalovat , obrazi na tvé tělo malovat.

Pár pohlednic známých míst Pár knih přečteních , dopisů nedopsáních Slov nevyřčených pár dotyků, pohlazení Tajných schůzek , strach z prozrazení. Pár polibků na tvou něžnou tvář Pár dní kdy náladu nemáš Pár probdělých nocí plných milování Pár nocí které jsme strávily povídáním Pár tvých pohledů a na nic myslet nedovedu Dívám se ti do očí a svět se mi pod nohami točí.

Podzim Les stromi kytky krmelec , v mlází leží tulák nebo opilec Houby , listí, jehličí vítr mlázím zafičí v mlází jemná tráva podzim svou přítomnost na jevo dává Voda , mléko, káva čaj , rum, povidla Podzim nemá jasná pravidla. Ranní mrazík , sluneční den , ze stromu padá listí je zlaté , hnědé, , červené, zelené…

Závidím tvému polštáři že hladit tě může v noci po tváři. Tvou peřinou chtěl bych bít něžně se k tobě přitulit. Tmou která pokoj ti pokryje, měsícem který sny slibuje.

Rodina Honzík, Ditka, Ivanka je moje rodinka. Honzík šídlo neposeda, ničemu pokoj nedá. Ditka princezna naše parádnice. Ivanka můj miláček má láska, má kráska , můj život.

Slunce Černé mraky, bílá tma, rudý obzor. V dály louka kytek plná, na té louce leží loutna. Na té loutně struna chybí, v potoce plavou ryby. V trávě líbá své děvče milí. Černé mraky, bílá tma, na obzoru mlha padá, taky ho má ráda. Ruka ruku po těle hledá je vystrašená celá bledá. On se chvěje taky, na obzoru slunce trhá z mlhy mraky.

Beruška Sedm teček na červeném kabátku. Beruška vezmeme to popořádku Beruška je miminko, beruška je Holka malá , beruška je i pani vdaná. Beruška je maminka co pečuje o své miminka, beruška je brouček, ale taky malí klouček, beruška je babička. Sedm teček na kabátku a jsme zase na začátku……

Otázka Slunce měsíc den a noc mám tě rád moc a moc louka kvítí , rosa se v trávě třpytí. Obloha mraky máš mně ráda taky? Les, pole, pes a kočka snad se odpovědi dočkám. Bílá černá si mi věrná. Vítr vánek nemám klidní spánek. Všechny možné živly Stále na tebe myslím.

Maják Noc padá do kraje vítr povívá moře útes omývá. Starý strážce majáku na svou lásku vzpomíná. V krbu oheň hoří. U starého stolu dvě židle , stará kočka v koutě spí. V houpacím křesle starý pán. V rohu stojí paraván na starým stole svíčka hoří měsíc se noci dvoří.

Kravina Rum , fernet , vodka po kafi si krotká po řízku si divoká při steaku si mi padla do oka. Minerálka tě vyděsí po víně řveš na lesy. Opice , lan , pes divoký v dály les. Ruka , noha, lebka si celkem hebká červi , hadi pavouci všechna havěť lezoucí….

Měsíc Pomněnka, petrklíč, fialka, bodlák, mravenec, žížala, housenka, motýl smrtihlav. U louky hučí splav. U lesa na loutnu tulák hraje. Vdály město usíná si moje si má jediná. Oblohou plave měsíc ten vše vidí. Tulák dohrál usíná, město spí. má ruka hladí tvou tou černou tmou. Mé rty tě líbají dnes doopravdy ne potají. Oblohou plave měsíc ten vše vidí a nic nepoví…

Sen Sluníčko můj heřmánku tvou vůni cítím ve spánku mé ruce hladí tvoji tvář v náručí mi usínáš. Sluníčko můj heřmánku dech se mi tají , když bříška prstů po tváři ti běží. Sluníčko můj heřmánku tebe pozoruji ve spánku jen usnout můžu stěží když tvé tělo vedle mně leží. Sluníčko můj heřmánku jsem zoufalí líbám tě jen ve spánku…

, , Ne to se nesmí“ Políbit tě na čelo právě se mi zachtělo, líbat ten tvůj nosík malý rtíky něžné , dlaně žhavé. S tvých úst slyšet šepot „to ne to se nesmí“ Tvůj odpor ve vášeň se mění , ňadra máš jak broskve zralé líbám je stále. Líbám bříško tvoje ploché a tvé ústa šeptají tichounce potají „ne to se nesmí“ Klín mně touhou vítá mé rty tu touhu nasají jen lehce jej líbají a tvé ústa stále něžně šeptají“ne to se nesmí“ Rty na rty se vracejí touhy se v nás spojují , vášeň mnou i tebou prochází a tvé rty mi něžně šeptají „ne to se …

Malíř Jsem malíř , ty na louce zajíček. Jsem potulný kejklíř co zná pár písniček. Jsem v bouřce černý mrak a ty na louce vlčí mák, kapička rosy na rukách. Tvé tělo ve svých snech malovat chci potají i když mé ruce ho neznají…

Milenci Pokládám tě do trávy ty květy sou krásné voňavé hořím touhou nechci s tebou být jenom chvíli pouhou tvé tělo s trávou splývá seš jako víla. Slunce mi na tebe sahá máš šaty a přece si nahá. Má ruka se tě něžně dotýká s tvým lehkým odporem se potýká. Má ruka s tvým ňadrem splývá , les v dály zvláštní píseň zpívá. Má ruka po tvém těle do klína schází , něco zašumělo v mlází. Tvůj klín je 13 komnata ty celá si jak ze zlata v dály mečí kůzlata. Mi dva tu v obětí ležíme ze své lásky těžíme. Motýl loukou letí. Tvé ňadra sou dvě poupátka na které motýl sedá. Líbám tě ty jsi náhle bledá. Tvůj klín je studánka s živou vodou. Mi milujem se divoce jak setkat by jsme se mněly až po roce , tráva lehá. Má lásko naše touhy se vrací jsme tažní ptáci. Ty tak mladá „ach“ zrada tvá nevinost je pryč dala si mi od své studánky klíč ja tobě své srdce jsme milenci přece…

Heřmánek Jsi krásná tajemná Tvých očí barvu neznám Ruce něžné máš když Se mne dotýkáš. Tvůj úsměv mi odvahu dodává. Rád si s tebou povídám rád se na tebe dívám , pak krásné sny o tobě mývám. Heřmánku žlutý z býlími lístky , louko rozkvetlá zvonky , bodláčí, motýli i včelky, mravenec mezi květy bloudí. Milí na své milé polibek loudí. A ty zůstaneš tajemnou v mích vzpomínka sluníčkem, jitřenkou, krásnou vzpomínkou. Heřmánku můj milí….

Na louce milá leží milému se brání stěží. jedna ruka knoflíčky povoluje druhá něžně ňadro odhaluje. Prstů bříška po něm krouží milí po své milé touží. Rozepnul i poslední knoflíčky Ňadra sou dvě broskvičky. Louka drobné kvítí na obloze slunce svítí. Na louce dvě mladé těla touha divoká , smích sálá v dály černí kůň cválá. Horký dech na ňadrech milá něžně sténá , milá něžně šeptá „miláčku“ Milí odvahu si dodá sukýnku ji rozepíná pomalu ji svlíká Milá něžně vzlyká. Sukýnka v trávě leží v dály zajíc běží Milá něžně vzlyká , hoch po tváři ji hladí tiší, líbá nad její nahé tělo se shýbá Sukýnka i blůzička na keři červená růžička.

Holčička Úsměv tvůj je sluníčko má křehká holčičko zoubky máš jak z rosy perličky. Očka nosík tvářička je heřmánku kytička. Měsícem chtěl bych být v tvém srdci loutnu rozeznít. šeptat potají ti něžná slova. Zvítězit chránit spánek měsíc může jen , být tvým rytířem…

Louka Jedna malá květinka bílé lístky žlutý střed. Vánek věje kvítky na louce ohýbá Modré, žluté , červené, malé velké i ty zlomené Milenci loukou spěchají nic na práci nemají vášnivě se líbají…

Přátelé Krásní podzimní den, sluníčko z mraku vykouklo, listí zlátne Vánek věje ve větvích šumí to jen podzim vybarvit, přírodu takhle umí. Zvířátka se na zimu připravují veverka si ořechy pelíšek plní. Sysel sbírá poslední zrní Tým podzimem jdem spolu držím tě za ruku. Zůstaneme přáteli jinak to možné není i když to bolí tebe i mně podzim je zlí…

Blbost Den , noc , ráno, Jaro, léto, zima, Je to všechno prima. Slunce, měsíc, mlha, Ruka, hlava, noha, Bojíme se boha? Kočka, pes, kuna, Kilo, libra, tuna, Napnutá v houslích je struna. Bota, knoflík, tkanička, Malá, menší, maličká, Otec, matka, babička. Sekera, dláto, palička, Ucho, oko, hubička, Je to blbá básnička.

UPÍŘI. Nocí světlo blikne netopýr se mihne upíři městem táhnou po nové oběti sáhnou vysajou ji do sucha zakously se do ucha. Zakously se do nohy jeden shodil parohy zakously se do ruky z hlavy spadly paruky. Zakously se do těla kolem sova letěla až se napily další obět lapily.

Pocestný Slunce rudne za obzor se ztrácí. Vdály křičí ptáci. Sejček sykne lesem. pocestným krev tuhne vtom hejkal hejkne. Pocestný se lekne vřes rudne a krev stále tuhne. stromi šumí potok bublá vítr stromi cloumá z polí a luk květy voní. Pocestný slzi roní noc odchází slunce přichází pocestný odvahu nachází…

Roční období Slunce , vítr, mraky, jarní kvítí taky tráva stromi , listí, je tu Jaro jsme si jistí Slunce pálí voda teče děti, výlety, volno, prázdniny Léto je tu křičí celá rodina. Listí zlátne , houby rostou, mlha do krajiny padá je Podzim nemáš ho ráda. Vločka padá tráva pod ní mizí , mrzne sáně lyže Zima je tu.

Spomínky Vítr fouká květů plná louka, zvonky, fialky, že tě mám rád křičím do dálky. Les břízky chci být tobě blízký , les jívy tvůj pohled mi chybí , potůček v něm ryby i tvůj dotyk mi chybí. Tvůj polibek jarních kvítků pár oči dvě pomněnky zbyly mi jen spomínky. Spomínky touha….

Kostlivec Na stromně vysí kostlivec pod stromem spí opilec na louce leží druhý pod strání stojí stůl na tom stole v láhvi vína půl. U stolu v zemi kůl u kůlu přivázaný kůň, u koně leží pes za loukou je les. Ráno rosa padá mlha stoupá. Den se probouzí noc odchází , pes skočil prudce do mlází něčeho se vyděsil. Ranní větřík zafoukal kostlivcem zahoupal opilec se otočil pes se v mlází vymočil. Pes je velký , kůň černý ten druhý se otočil taky. po obloze táhnou černé mraky , tráva se rosou třpytí ten první hledá pití , kalním okem kouká všude mokrá louka V dály uviděl stůl na stole v láhvi vína půl. Těžce se zvedá. močí do mlází ke stolu se připlazí na láhev sahá je celá nahá k ústům¨ ji přiloží zvedá loká. Láhev je prázdná pes štěká , kůň se plaší prší. listí zašumí jen kostlivec tomu rozumí. Ten druhý vstává všude je mokrá tráva , pes štěká kůň se plaší , láhev je prázdná na zem padá. Vyšlo slunce , pes utíká kůň se plaší kostlivec hrká. Ten první krká druhý pláče , pes kolem skáče kůň trávu spása je nový den. Slunce oblohou pluje dvě postavy se k lesu ztrácí kůň pomalu , pes rychle za obzorem mizí. Kostlivec tam stále vysí strom usychá jen poslední listí šumí do ticha. Den za dnem plyne provaz se trhá kostlivec padá, padá do trávy tam kde ležel ten opilí Vítr fouká listí kostlivce kryje Ten první i ten druhý ještě žije. pes pošel stářím koně na jatka daly stůl je pryč , láhev se rozbila je konec strom padá…. .

Strašidelní dům Noc, dům, okno, hořící svíce plamen plaje v domne u stolu čert karty hraje. V krbu oheň praská nad krbem visí maska všude ticho. Nad ohněm vysí kotel voda se vaří , čertům padá , pod stolem mají hada v koši koření. Noc dům dveře nad dveřmi lampa vysí , u kanálu večeří tlusté krysy. Pocestný na ty dveře ťuká otevírá mu umrlcova ruka. U stolu čerti sedí na pocestného hledí jeden místo nabízí druhý karty podá a v kotli vaří voda Krb na krbu římsa tam pavouk bydlí pocestní přijal židli V tom domě jen mrtvý bydlí. Křeslo v rohu noha pocestní uviděl čertovo kopyto nebo pařáta vzpomněl si na kata. Kopyto nebo pařáta zuby mají čerti ze zlata Oheň hoří , měsíc svítí v lese kvete čarodějné kvítí. Rakev , a v ní hlava pocestní na stůl kartu dává co ta hlava? Tělo v rakvi chybí v kotli čert vaří ryby, dá tam hada koření , masa kus chystá se na funus pocestný se bojí hraje dál ty mrtví by tu nečekal. Svítá měsíc zapadá pocestní se dívá za záda. čerti mizí dům se rozplíva strach ubývá je ráno. Slunce vychází pocestního v mlází nachází ranní rosa ho skropí , lesní květ dá do klopy odchází…

vana Ve vaně postava leží po dvoře pes běží ve vaně pěna , v pěně žena. V koupelně na rohožce leží pes. Ručník se hřeje, žena čte a krásně se směje kolem vany svíčky a vonné tyčky. pes stále leží. Pěna se rozplývá, odhaluje ňadra mazlivá, tajemný klín. Pes usíná tiše spí.

Starý pán Dlouhá alej plná listí lavičky mezi stromi na jedné z nich starý pán sedává na své mládí vzpomíná Když malí byl tu alej sázely chodil sem s tátou na podzim po sobě listí házely. Když vyrostl svou milou sem vodil. Na lavičkách sedaly za ruce se držely do dály spolu hleděly, láska je podzimem hřála. Svou budoucnost si podzimem malovaly On musel odjet ona, se mu vdala, jen ta lavička mu v tý aleji zbyla. Tam chodívá na lavičce sedí na řeku hledí ze stromu listí padá starý pán podzim nemá rád…

Sliby Lesem potůček teče milí své milé lásku vyznává v kleče Klečí kluk před dívkou za ruku ji drží , dívá se ji do očí slibuje ji věrnost lásku stálou Dívka tiše naslouchá nevěrníka , padoucha slibům kluka nevěří zná už jeho plané sliby Vtom potůčku plavou také ryby tak proč ty sliby