BOSNA A HERCEGOVINA VLAJKA A ZNAK INFORMACE HLAVN

BOSNA A HERCEGOVINA

VLAJKA A ZNAK

INFORMACE HLAVNÍ MĚSTO: SARAJEVO ROZLOHA: 51 233 km 2 NEJVYŠŠÍ BOD: MAGLIC 2 383 m n. m Měna: Bosenská marka

Sousedé �Chorvatsko, Srbsko, Černá Hora

Maglic

OBYVATELSTVO Počet obyvatel: 4 007 608 Jazyk: Bosenština, Srbochorvatština Náboženství: římskokatolické, pravoslaví, islám

DALŠÍ MĚSTA MOSTAR, MAGLIC, GORAŽDE, BRčKO, BANJA, TU ZLA, BANJA LUKA, PRIJEDOR, ZENICA

MAPA BOSNY A HERCEGOVINY

SARAJEVO

Sarajevo

ŘEKY BOSNA JE NEJVěTší ŘEKA V BOSNĚ A HERCEGOVINĚ, Která dala název části státu. Je dlouhá 271 km. Pramení v Treskavici. DRINA je to pravý největší přítok Sávy. Vlastní Drina je dlouhá 346 km. Neretva je řeka v Bosně a Hercegovině a chorvatsku. Pramení v Dinárských horách a teče na jih, kde ústí do Jaderského moře. Je dlouhá 255 km. Pliva je řeka ve střední části Bosny a Hercegoviny. Řeka je dlouhá 30 km.

Další řeky Sana, Una, Rakitnica, Tara, Sutjeska, Vrbas, Sáva

Řeka Neretva

Řeka Miljacka

Řeka Pliva

Řeka Drina

Historie Území osídleno ilyrskými kmeny, které zde založily první státní útvary, již ve druhém tisíciletí. Později součástí římské provincie Dalmatia, vazalem Ostrogótů. Od šestého století na území začali pronikat Slované. Od desátého století existoval na území Ba. H samostatný útvar - bosenské království, které ve čtrnáctém století ovládlo dokonce Dalmácii a Chorvatsko. Od poloviny patnáctého století součást Osmanské říše, od roku 1908 anektována Rakouskem -Uherskem. V roce 1914 byl v Sarajevu zastřelen nástupce trůnu Ferdinand d´Este, což byla dobrá záminka pro Rakousko, aby vyhlásilo Srbsku válku - tím začala první světová válka. Po válce Bosna součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (v roce 1929 přejmenováno na Jugoslávii). Po válce součást svazové republiky Jugoslávie až do roku 1992, kdy oficiálně vyhlásila nezávislost. Záminkou pro federální armádu bylo zavraždění pravoslavného popa a ochrana srbského obyvatelstva. Válečný konflikt trval tři roky. Přestože na počátku války bojovali Chorvaté s muslimy proti srbským ozbrojenců, v polovině války vznikl samostatný konflikt mezi Chorvaty a muslimy. V občanské válce zahynulo na 200 000 lidí. V roce 1995 podepsali zástupci všech tří národností (za Srby jugoslávský prezident Miloševič, za Chorvaty prezident Chorvatska Tudjman) tzv. Daytonskou mírovou dohodu, díky níž by se měl život v zemi vrátit do normálních kolejí. Země je rozdělena na dva celky (Republika Srpska a Federace Bosny a Hercegoviny), které jsou spojeny federálním uspořádáním.

1918 -1941: První Jugoslávie a postavení Bi. H v ní Po čtyři roky trvající válce se zemi vládnoucí Rakousko-Uhersko rozpadlo a Bosna se spolu s Chorvatskem, Srbskem a Slovinskem stala součástí nově vytvořeného Státu SHS, později Království SHS a ještě později Království Jugoslávie. Nový stát nevznikal v zrovna jednoduchých podmínkách, Bosna a Hercegovina patřila mezi jeho nejméně rozvinuté oblasti, v politice dominoval srbský či chorvatský nacionalismus a – podobně jako tomu bylo například v Československu – velké množství politických stran. V letech 1921 a 1931 se konalo sčítání lidu, tehdy však ještě Bosňáci nebyli považováni za samostatný národ (poprvé až ve sčítání lidu z roku 1971)[7] a mnoho z nich tak národnost (byla možná pouze slovinská, chorvatská a srbská) neuvedlo. Zatímco na začátku 20. let žilo v zemi 1, 8 milionu lidí, o deset let později to bylo již 2, 3 milionu. Roku 1929 Bosna spolu s ostatními historickými zeměmi Jugoslávie byla dočasně zrušena; její území se rozdělilo mezi několik bánovin, které nerespektovaly národnostní hranice; jednalo se Vrbaskou bánovinu (západ země), Drinskou bánovinu (východ země) a Přímořskou bánovinu (jih země). Přímořská bánovina se stala v předvečer druhé světové války součástí bánoviny chorvatské, která do jisté míry kopírovala etnické hranice území, kde žije chorvatský národ. Cílem této reformy bylo rozdělit jednotlivá území tak, aby byla potlačeno jednotlivé národní uvědomění jednotlivých zemí a upevněna jednota všech obyvatel země. K tomu však nakonec nedošlo, bánoviny vydržely pouhých deset let.

� Poválečný plán obnovy, díky kterému získala země přístup k penězům od bohatších zemí, jako jsou například státy EU, ale i Japonsko, pomohl obnovit alespoň základní infrastrukturu a zajistit fungování nezbytných orgánů. I přesto však jedna z nejchudších republik bývalé Jugoslávie zažívala těžké časy, které zhoršila navíc skutečnost, že oba celky federace spolupracovaly jen chladně, díky dlouhou dobu zažité národnostní nesnášenlivosti. Bezpečnostní situace navíc v prvních poválečných letech nebyla uspokojivá, velká část země je dosud zaminovaná a mnoho infrastruktury ještě stále zničeno. Na dodržování průběhu mírové smlouvy začali dohlížet vojáci mezinárodní mise SFOR, kteří jsou původem z mnoha zemí (například Německa, Itálie, ale také i Česka). Na území státu se navíc stále ukrývají hledaní váleční zločinci.

1995: Poválečná obnova země V průběhu let, jak válka pokračovala, si zástupci všech tří stran uvědomili, že současná situace stále více škodí jejich vlastním zájmům a že řešení cestou ozbrojeného konfliktu není již dále možné. Proto Franjo Tuđman, Alija Izetbegović a Slobodan Milošević začali vyjednávat o budoucí podobě země a jejím poválečném uspořádání. 21. listopadu 1995 v americkém Daytonu podepsali zástupci všech znesvářených stran mírovou dohodu, čímž byla válka neoficiálně ukončena. 14. prosince 1995 se pak v Paříži koná poslední schůzka, na které jsou slavnostně dořešeny a podepsány mírové podmínky. Územní členění bylo navrženo a schváleno tak, aby oba dva hlavní bloky získaly polovinu země. Republika srbská byla zachována, avšak stala se jednou z tzv. entit – fakticky samostatných útvarů uvnitř státu. Na území, které drželi za války Bosňáci a Chorvati, byla vytvořena Federace Bosny a Hercegoviny. Sporným se stal Distrikt Brčko, který má strategický význam (dělí Republiku srbskou na dvě části) a spravují jej obě entity společně. Území entit přesně kopírují současné národnostní linie uvnitř státu, pouze v oblasti západní Bosny u hranic s Chorvatskem bylo čistě srbské území zahrnuto pod bosňáckochorvatskou federaci.

Zatímco vznikly oddělené orgány a úřady podle entit, v ekonomické oblasti byla zakotvena jednota země. Měnou se stala po několika neúspěšných pokusech a nedohodách o nové celobosenské platidlo de facto Německá marka, kterou nahradila později marka konvertibilní (už faktická místní měna), s pevným kurzem 1: 1 k německé marce. Stát má jednu centrální banku se sídlem v Sarajevu. V roce 1998 byly vybrány nové státní symboly. Po několika neúspěšných kolech nakonec vysoký představitel pro Bosnu a Hercegovinu vybral nejúspěšnější návrh vlajky a znaku, který nereprezentuje jeden konkrétní národ a vychází ze symbolů Evropské unie. Roku 2007 se dostaly pod drobnohled i symboly obou entit, které byly uznány za neústavní, neboť symbolizují pouze jeden národ. Republika srbská se sice proti tomuto postoji ohradila, nakonec ale byla donucena nahradit původní znak emblémem, který již tolik problematický není. V prvních letech 21. století je vidět mírný rozvoj. Vlády obou entit se zaměřují jednak na rozvoj turistiky (obnovují se historické památky a země se reprezentuje v zahraničí), jednak i na budování dopravní infrastruktury. Železnice prošly modernizací, buduje se dálnice v údolí řeky Bosny do Sarajeva. I v oblasti vtahů mezi jednotlivými národy došlo k pozvolným změnám; za klíčové je považováno uznání Chorvatů a Bosňáků jako konstitutivního národa v Republice srbské a Srbů ve Federaci Bosny a Hercegoviny. Roku 2006 pak došlo k sjednocení ozbrojených sil obou entit v jeden všebosenský celek OSBi. H. Nyní se v zemi diskutuje o reformě policejních sborů, která by byla uskutečněna podle obdobného postupu.

Bosna mapa