BEHAVIORISMUS John Watson l I P Pavlov l

BEHAVIORISMUS John Watson l I. P. Pavlov l C. L. Hull l N. E. Miller l J. Dollard l B. F. Skinner l

Behaviorismus l l l zakladatel – John Watson kritizoval psychologii, že se soustřeďuje na vnitřní prožívání, důraz na vnější chování lidé se chovají podobně jako zvířata – během svého života si vytvářejí návyky učením, podmiňováním apod. → osobnost jako souhrn návyků, které si člověk osvojil učením význam odměn extrém – podcenil dědičnost a aktivitu osobnosti, přecenil vliv výchovy a vliv prostředí

Behaviorismus I. P. Pavlov – klasické podmiňování l zajímal se o vedení vzruchů a jejich zpracování neuronovou sítí l nepodmíněný reflex – vyvolává reakci sám o sobě (maso – pes → slinění) l podmíněný reflex - sám o sobě žádnou reakci nevyvolává, ale při spojení s nepodmíněným, po určitém počtu opakování vyvolá (původně neutrální podnět) reakci, musí být posilována opakováním, aby nevyhasla (zvonění + maso – pes → slinění již při pouhém zvonění)

Behaviorismus Clark L. Hull l navázal na I. P. Pavlova, podnět – odezva (stimul-reakce, S-R), uplatnil na lidském chování l účinnost podnětů je v jejich spojení s procesy redukce (snížení síly) pudových potřeb l učení – nastává, jestliže organismus získává odměnu prostřednictvím redukce síly pudové potřeby l spojení podnětu + odezvy + odměny = vznik návyku

Behaviorismus B. F. Skinner – teorie operantního podmiňování l vyšel z Thorndikova instrumentálního podmiňování (= účelný způsob reagování, chování, jehož cílem je uspokojení nějaké potřeby) l chování se skládá z prvků = operanty (spontánní reakce organismu na podněty) l zpevnění = odměna (pozitivní zpevnění), negativní zpevnění – odstranění nepříjemného podnětu, zpevněním narůstá pravděpodobnost opakování l např. : aproximace=přibližování se cílovému chování modelováním postupných kroků l rozdíl: klasické podmiňováním zpevňuje podnět X operantní zpevňuje odezvu

Behaviorismus J. Dollard, N. E. Miller l pojmy: pudová potřeba, signál, odezva, zpevnění l pudová potřeba = silný podnět, který vyvolá odezvu (motivace), vnější událost nebo vrozené (primární pudové potřeby) l signál = také motivační činitel, reguluje kdy, kde a jakou konkrétní odezvou bude jedinec reagovat l odezva = vyvolána motivační silou pudové potřeby a směrovým působením signálu, (učení nastává, jestliže vznikne nějaká odezva) l zpevnění = každá událost, která zesiluje tendenci k opakování

Behaviorismus Osobnost a její podstata l sled: podnět/signál – odezva = návyk l návykům se člověk učí zpevněním l podle Dollarda a Millera není osobnost vrozená, ale jedinec si ji osvojí v dětství prostřednictvím procesu učení (socializace), sestává z návyků typických pro chování dané osoby l důraz v osobnosti na poznávání, myšlení, intelekt l ve vývoji osobnosti – rozhoduje prvních 6 let – čtyři nácvikové situace: 1. situace krmení, 2. situace nácviku čistotnosti, 3. raný nácvik v oblasti sexuálních projevů, 4. nácvik ovládání hněvu

Behaviorismus l l l nevědomé konflikty naučené v dětství – od rodičů (poskytují málo citové podpory nebo podnětů k řeči a myšlení) dělení konfliktů: a) konflikt přitahování-přitahování (volím mezi 2 žádoucími cíli) b) konflikt odpuzování-odpuzování (volím mezi 2 typy trestu) nevědomé konflikty – vyvolávají úzkost, podněcují vznik neuróz v dospělosti (jsou naučené → lze je odnaučit)