Asimina triloba L Dunal Pvod a rozen Pvodem

Asimina triloba (L. ) Dunal

Původ a rozšíření Původem z USA, přirozeně rostoucí druh od Mexického zálivu podél atlantického pobřeží, zasahuje do střední části USA až po státy Nebraska, Kansas a Oklahoma. Směrem na sever zasahuje přes státy New York a Michigan až do oblasti jižní Kanady (Ontario).

Původ a rozšíření V USA byla Asimina pěstována a využívána původním americkým obyvatelstvem dlouho před příchodem evropských osídlenců. První zmínky přicházejí z roku 1541, kdy španělský průzkumník Hernando de Solo popisuje v údolí Mississipi domorodce pěstující a využívající plody Asiminy. V roce 1916 byla v USA vyhlášena soutěž o nalezení nejlepšího typu „paw paw“, která byla sponzorována Americkou genetickou asociací.

Plnohodnotný výzkum byl zahájen až v roce 1990 na Univerzitě v Kentucky. Z USA se druh Asimina triloba rozšířil do ostatních pěstitelsky vhodných oblastí (Španělsko, Itálie, Japonsko). Do Evropa byla Asimina rozšířena španělskými mořeplavci po osídlování amerického kontinentu. Podle Belliniho jsou první zmínky o pěstování v Itálii v roce 1801.

Botanická charakteristika Rod Asimina se zařazuje do čeledi Annonaceae, která obsahuje 130 rodů a 2300 druhů rozšířených především v tropických oblastech. Rod Asimina obsahuje celkem 8 druhů a jednoho mezidruhového křížence.

Asimina triloba (L. ) Dunal Asimina longifolia Kral – keř, výška 1 – 1, 5 m. Plody o váze 5 – 50 g. Asimina obovata (Willd. ) Nash. – keř nebo nízký strom 2 – 4 m. Plody o váze 10 – 70 g. Asimina parviflora (Michx. ) Dunal – keř dorůstající 1 – 6 m, plody o váze 3 – 10 g. Asimina pygmaea (Bartr. ) Dunal – zakrslý druh 20 – 30 cm, plody 5 – 25 g.

Asimina reticulata Suttlew ex Champ. – hustý keř do 1, 5 m, plody o váze 5 – 50 g. Asimina tetramere Small – keř 1 – 3 m Asimina incana (Bartr. ) Exlell. – keř 1, 5 m, plody 5 – 80 g. Asimina x Nashii (A. incana x A. longifolia) – bíle kvetoucí keř 1, 5 m, plody 8 cm dlouhé.

Botanické druhy se rozdělují do dvou skupin podle geografického rozdělení USA 1. skupina: pro severní oblasti USA Asimina triloba – bez poškození snáší až – 25 st. C Asimina parviflora 2. skupina – pro jižní oblasti (Florida) Asimina incana (Bartr. ) Exlell. Asimina longifolia Kral Asimina obovata , Asimina pygmaea , Asimina reticulata , Asimina tetramere Asimina x Nashii

Asimina triloba Názvy – muďoul trojlaločný, asimina, paw-paw, - northen banana, northen paw, - Indiana banana, Michigan banana, aj. Nejvíce rozšířený druh rodu Asimina. Představuje nízký opadavý strom nebo keř. V přirozených podmínkách dorůstá výšky 3 až 8 m. Listy – střídavé, celokrajné, obvejčité. Délka 15 – 30 cm, šířka 8 – 12 cm.

Květy samostatně stojící na loňských výhonech, vykvétají před olistěním koruny. Květy jsou oboupohlavné - samosprašné cizosprašné odrůdy. Poupata před otevřením jsou trojúhelníkového tvaru. Stopka květu i kališní lístky hustě osazené hnědo rezavými trichomy. Otevřené květy mají od 2 do 6 cm. Barva korunních lístků je kaštanově hnědá až červená, kališní lístky jsou po otevření nazelenalé. Květ složen ze 3 kališních lístků a 6 -ti korunních lístků postavených ve dvou řadách.

Při kvetení se šíří charakteristický zápach. Fáze kvetení spadá do období dubna až května. Typickou vlastností květu je proteogyne (proteandie), tzn. pylová zrna a pestík mají různá stádium vývoje, samoopylení v rámci květu je prakticky nemožné. Pro opylení je nutná přítomnost opylovače. Jako vhodní opylovači se jeví některé druhy hmyzu – a to zejména mouchy (Musciade – Muchovití, Sarcophagidae – Masařkovití) a brouci. Květy jsou velmi bohaté na pyl, je šedavé barvy.

Plodem je bobule. Tvar i hmotnost je značně variabilní v rámci odrůd. Plody dosahují váhy od 50 do 400 g. Rozlišují se dvě skupiny podle barvy dužiny: 1. Bělomasé – nižší chuťové vlastnosti, řídká konsistence 2. Odrůdy s barvou dužiny slonové kosti nebo nažloutlý až žluto-oranžový typ dužiny – vynikající chuťové vlastnosti

Dužina má máslovitou konsistenci a typické aroma. V plodu se může vyskytovat až 10 semen. Ranné odrůdy v přirozených podmínkách dozrávají koncem srpna, pozdní odrůdy koncem října.

Mezi pěstitelsky nejspolehlivější odrůdy v USA jsou řazeny: DAVIS OVERLEESE SUNFLOWER Z ostatních, více rozšířených odrůd je možno uvést: NC-1 MANGO PROLIFIC DAVIS TAYLOR REBECCA´S GOLD SWEET ALICE WILSON MITECHELL

Charakteristika vybraných odrůd Itálie – Faentina: SUNFLOWER – samosprašná, vzrůstná odrůda. V plodenství 4 – 6 plodů, hmotnost plodu 100 – 400 g. Nažloutlá dužina, výborné chuť. Středně pozdní odrůda, dozrává v září. OVERLEESE – vzrůstná odrůda, 2 – 4 plody ve skupině, hmotnost 120 – 400 g, středně ranná odrůda, v podmínkách Itálie zraje od konce srpna do poloviny září. Nažloutlá až žluto-oranžová dužina. DAVIS – středně vzrůstná odrůda, 2 až 4 plody ve skupině, hmotnost od 60 do 300 g. Nažloutlá dužina, zraje od konce srpna do první poloviny září.

Technologie pěstování. Přesazování rostlin z původních stanovišť je označováno za problematické. Za optimální způsob se označuje pěstování semenáčů ve vysokých kontejnerech. 2 – 3 leté semenáče se očkují způsobem chip-budding, možné je i roubování. Před dosažením výšky 60 – 90 cm by měly být rostliny vysazeny. V prvních létech se doporučuje stínění rostlin, později vyžadují přímé oslunění. Výsadba by měla být 700 – 1000 ks/ha. Průměrný výnos v USA 20 – 30 t/ha. Srážky 800 mm/rok.

Při generativním množení se doporučuje studená stratifikace semene. Za optimální se považuje délka stratifikace 100 dní při teplotě 2 – 5 st. C, ve vlhkém substrátu. Pozitivní vliv na klíčivost semene má spodní vytápění množárenských stolů. (27 – 30 st. C) V teplém, suchém prostředí osivo přeléhá.

Význam a využití plodů. Plody se konsumují jako čerstvé, stolní ovoce. V USA široké spektrum různých receptur – krémy, zmrzliny, marmelády, džusy, dřeně apod. Ve 100 dužiny plody obsahují: 18, 30 mg vitamínu C 63 mg Ca, 345 mg K, 113 mg Mg, 47 mg P, 7 mg Fe 13, 7 mg sacharidů

Autor presentace: Ing. IVO ONRÁŠEK Ph. D. /pozn. – presentace vytvořena dle jeho návrhu s jeho laskavým svolením/ Presentaci vytvořil pro klub Citrusáři Brno: Ivo Novák Fotografie použity ze stránek: www. exotickerostliny. cz S laskavým souhlasem pana Zdeňka Černocha