AsieAralsk jezero Aralsk jezero n Aralsk jezero n

Asie-Aralské jezero

Aralské jezero n

Aralské jezero n Aralské jezero dříve též zvané Aralské moře je vysychající bezodtoké slané jezero na hranici kazašských oblastí Akťubinské a Kyzylordské a Karakalpacké republiky v Uzbekistánu ve střední Asii. n

Části Aralského jezera n Propadlina Aralského jezera vznikla v důsledku prohybu zemské kůry v pozdním pliocénu. V roce 1987 se jezero rozpadlo na dvě oddělená jezera Severní (Malé) a Jižní (Velké) Aralské jezero. V roce 1995 byly obě části propojeny kanálem, který měl zajišťovat výměnu vody, avšak vysychání je příliš rychlé na to, aby se vyplatilo udržovat tento kanál v provozu. Jižní část jezera se dále rozpadla na východní a západní, přičemž západní zřejmě čeká úplný zánik, jelikož nemá žádný přítok. V roce 2006 je tedy Aralské jezero rozděleno na tři části: Severní Aralské jezero, Východní mělká část a Západní hluboká část.

Aralské jezero n Jezero a jeho tři části mají rozlohu 18 240 km². Oblast vysychajícího jezera je 428 km dlouhá a maximálně 235 km široká. Jezero dosahuje maximální hloubky 45 m (2003). Rozloha povodí je 690 000 km² a objem vody 112, 8 km³ (2003). Leží v nadmořské výšce 31 m (2003).

Pobřeží a ostrovy n n Severní břeh je místy vysoký, místy nízký a je členěn hlubokými zálivy. Východní břeh je nížinný, písčitý, s velkým množstvím mělkých zálivů a pobřežních ostrovů. Jižní břeh je tvořen vysychající deltou Amudarji. Západní břeh je málo členitý tvořený strmým svahem Ustjurtu (výška až 250 m). V Aralském moři se nacházelo více než 300 ostrovů, které zaujímaly 3, 5 % rozlohy (1960). Největší byly Kokaral, Barsakelmes a Vozrožděnija. V současné době se ostrovy postupně změnily v poloostrovy a spojují se zcela s pevninou.

Změny n Do Aralského jezera ústí řeky Amudarja a Syrdarja. V povodí Aralského jezera leží 3000 jezer. Klima je kontinentální. Bylo to tehdy čtvrté největší jezero na světě. Na konci 50. let 20. století začala hladina klesat v souvislosti se širokým využíváním vody Amudarji a Syrdarji na zavlažování zemědělských ploch vytvořených v poušti a v 90. letech se tento pokles zrychlil. Přítok řek klesal postupně ze 63 km³/rok v roce 1960 na 3, 2 km³/rok v roce 2003. Spolu se snižujícím se přítokem klesala nadmořská výška hladiny (z 53, 4 m v r 1960 na 31 m v r 2003) objem vody (z 1 083 km³ v r 1960 na 112, 8 km³ v r 2003) a rozloha (z 68 900 km² v r 1960 na 18 240 km² v r 2003). Do roku 2003 tak ztratilo 80 % objemu, ⅔ rozlohy a 22 m nadmořské výšky.

Aralské jezero n Teplota vody na povrchu je v létě 26 až 30 °C, v zimě méně než 0 °C. Ledy je v průběhy zimy možno vidět na celém jezeru. Slanost vody v ústí řek byla 10 až 11% a u jihovýchodního břehu do 14 ‰. V souvislosti s vysycháním jezera stoupla slanost vody z 10 ‰ v r 1960 na 29 ‰ v r 1990 a 78 ‰ v r 2003. Průzračnost vody byla do 25 m. Voda v jezeře proudila dokola po směru hodinových ručiček. Kvalita jeho vody je dnes velmi špatná, kromě vysoké mineralizace obsahuje značné množství hnojiv a pesticidů, které její přítoky nabírají cestou přes zemědělskou krajinu.

Vznik ekologické katastrofy n n Když byly uvedeny do provozu první zavlažovací kanály a první zemědělské plochy v pouštních oblastech začalo jezero pomalu vysychat; šlo však o pomalý proces, větší problém než vysychání představovalo znečištění přítoků hnojivy. Dnes už Aralské moře v podobě, ve které je stále zobrazeno ve většině atlasů, neexistuje. Původní rozloha jezera se zmenšila na méně než třetinu a objem vody klesl na jednu desetinu. Tato radikální změna je následkem monstrózního projektu zavlažování pouští pro účely pěstování bavlny, který v roce 1954 zahájil SSSR. Řeky Amudarja a Syrdarja, které přiváděly vodu z pohoří Pamír a Ťan-šan a napájely tisíce let Aralské moře, byly svedeny do soustavy zavodňovacích kanálů. Výsledkem projektu byla ekologická katastrofa. V období let 1966 až 2003 poklesla hladina vnitrozemského moře o 22 metrů a pobřeží ustoupilo v průměru o 80 km. Díky zvýšenému obsahu soli (8 x vyšší koncentrace než v oceánu) začaly vymírat ryby(Z ryb žily v Aralském moři ještě jeseteři, kapři, usači, plotice, jelci a boleni) Kolem jezera vznikla solná poušť, kterou vítr roznáší dál do okolí, a ničí tak přilehlé bavlníkové plantáže.

Porovnání-rok 1989 a 2003 n