Anotace n ci se zbavnou formou seznm s

Anotace n Žáci se zábavnou formou seznámí s osobností a tvorbou známé autorky literatury pro děti a mládež, dozví se název prestižní literární ceny. n Při plnění úkolů procvičují čtení s porozuměním, práce je zaměřena na posílení čtenářské gramotnosti. n Diskutují o vlastních čtenářských zkušenostech, jsou motivováni k další četbě.

Čí jméno nese ve svém názvu prestižnější cena pro autory dětských knížek? Dozvíš se to, když správně odpovíš na otázky, které ti položí jedna z prvních držitelek této významné ceny. Zároveň se dozvíš mnoho zajímavého o jejím životě i o hrdinech jejích příběhů.

Narodila jsem se 14. listopadu 1907 na farmě u města Vimmerby, na jihu Švédska. Prožila jsem dětství plné lásky a bezstarostných her, ale i povinností, které z života na farmě vycházejí. Ve škole jsem psala dobré slohy , to mě bavilo. Velmi ráda jsem četla. Od r. 1924 jsem pracovala pro místní noviny, ale můj první text se v novinách objevil, když mi bylo 13 let a já jsem vyhrála soutěž o nejlepší povídku. Byla jsem vždy plná života. Velmi ráda jsem tancovala a chovala jsem se dost nekonvenčně. Jako jedna z prvních dívek jsem si nechala ostříhat vlasy na krátko. V 17 letech jsem musela odejít do Stockholmu , když jsem neprovdaná otěhotněla, což bylo v dané době společensky neúnosné. Svého syna Larse jsem ale musela dát do pěstounské péče. Bylo to pro mě nejtěžší rozhodnutí života, ale oba bych tehdy neuživila. Když jsem se později vdala za Stura Lindgrena, mohla jsem si vzít syna k sobě a stala jsem se na čas ženou v domácnosti. R. 1934 do rodiny přibyla dcera Karin. Později jsem začala psát příběhy pro děti, a když jsem s nimi vyhrála i pár literárních soutěží, začaly se mé knížky vydávat. Od r. 1947 jsem začala pro nakladatelství Rabén & Sjögren pracovat jako editorka pro dětskou literaturu. V práci jsem byla odpoledne, zatímco dopoledne jsem měla volno na psaní. Píšu, abych bavila to dítě uvnitř sebe samotné, a doufám, že tímto způsobem aspoň trochu pobavím i jiné děti.

Čeká tě 1 O úkolů. U každého budeš mít na výběr 3 možnosti. Pokud vybereš správnou odpověď, dozvíš se jedno písmeno do tajenky. V tajence se skrývá jméno autora, podle kterého je prestižní cena nazvána. Teď už potřebuješ jen papír, tužku a bystrou hlavu.

Už víš, kdo jsem? H – Astrid Lindgrenová A – Tove Janssenová G – Ronja Matissová

Jak se zrodila má první a nejslavnější postava? Moje dcerka Karin dostala v zimě 1941 zápal plic. Při léčení si vysnila jméno Pipi Dlouhá punčocha. "Vyprávěj o ní!" prosila mě, a tak jsem se usadila na kraj její postele a vyprávěla jednu ztřeštěnou příhodu za druhou. Příběhy jsem ale začala sepisovat až mnohem později - zjara 1944. Toho březnového dne ve Stocholmu sněžilo. Když jsem večer šla po chodníku kolem Vasova parku, pod nově napadaným sněhem ležel led, upadla jsem, natloukla si nohu a musela nějakou dobu ležet. Abych zabila čas, začala jsem těsnopisem zapisovat příběhy o Pipi a v květnu 1944 (Karin bylo deset) mě napadlo, že bych to mohla přepsat na stroji a věnovat dceři k narozeninám.

O které své knížce jsem vyprávěla? S – Ronja, dcera loupežníka CH – Pipi Dlouhá punčocha G- Lotka z rošťácké uličky

Poznáš, která z mých postav v následujícím úryvku usadila svým postojem paní za pultem? "Trpíte pihami!" stálo napsáno na krabičce s krémem. "Ne!" "Copak si přeješ? " zeptala se paní. "Ne!" opakovala (? ). "Já ti nerozumím, " řekla paní. "Já pihami netrpím!" řekla (? ). Teprve teď paní prodavačce svitlo, co má (? ) na mysli. Když si ji trochu prohlédla, podivila se: "Ale dítě, vždyť jsi pihami celá posetá!" "To vím taky, " odtušila (? ) , "ale netrpím tím! Jsem naopak ráda, že je mám! Má úcta!“ Lindgrenová, Astrid. Pipi Dlouhá punčocha. Praha: Albatros 2010.

A – Pipi Dlouhá punčocha I - Lisa R- Ronja

Následující úryvek je z mé knížky Ronja, dcera loupežníka. Dokážeš po jeho přečtení odpovědět na Ronjiny otázky?

Ronja se narodila té noci, kdy nad horami řádila bouře. A byla to taková bouře, že všechna zvěř z Mattisova lesa vystrašeně zalezla do svých doupat a skrýší, jenom ty kruté, divé větrnice měly z ní opravdovou radost a křičely a povykovaly, když létaly kolem loupežnického hradu na Mattisově hoře. Lovisu, která se uvnitř chystala k porodu, to tak rušilo, že řekla Mattisovi: „Odežeň ty hrozné větrnice, ať je tu ticho, jinak neslyším, co zpívám!“ Lovisa si totiž zpívala, když na svět přicházelo dítě. Půjde to lehčeji, tvrdila, a dítě bude mít veselejší náturu, když přijde na svět při písničce. Mattis popadl kuši a střílnou vystřelil několik šípů. „Už ať jste pryč, divé větrnice, " křikl. „Dneska v noci se mi narodí dítě. Copak to nechápete, vy čarodějnice? “ „Dneska v noci se mu narodí dítě, hohó, " vřískaly větrnice, „dítě bouře, to bude určitě mrňavé a ošklivé, hohó!“ Mattis vystřelil ještě jednou, přímo do hejna. Jen se mu vysmály a se zlobným jekem uletěly. Lovisa ležela, zpívala a na svět se dralo děťátko, Mattis odháněl větrnice, jak nejlíp uměl, a jeho loupežníci zatím seděli dole ve veliké kamenné síni u ohně, jedli, pili a řádili stejně jako větrnice. Nějak si těch dvanáct muselo ukrátit dlouhou chvíli, když napjatě čekali, jak to ve věžní komůrce dopadne. Vždyť za celý jejich loupežnický život se na Mattisově hradě ještě žádné dítě nenarodilo. LINDGRENOVÁ, Astrid. Ronja, dcera loupežníka. Praha : Albatros, 2007.

Jak se jmenoval můj otec? M-Bosse N- Matiss D- Loviss

Čím byl? B- král G- čaroděj D- vůdce loupežníků

Kde jsem se narodila? E – na hradě O – v lese U – v jeskyni

Co mají obě moje hrdinky, Pipi i Ronja, společného? S – Jsou sirotci, žijí u pěstounů. R – Jsou silné osobnosti, touží po svobodě, zápasí s pokrytectvím světa dospělých. Z – Jejich tatínci jsou piráti.

A ještě jeden úryvek.

Hrozně rád bych tohle všechno povídal Benkovi. S Benkou jsme si často hráli. Bydlí v naší ulici a vlastně se jmenuje Bengt, ale všichni mu říkají Benka. A na mě samozřejmě taky nikdo nevolá Bo Vilhelme Olssone. Říkají mi Bosse. Lépe řečeno, říkali mi Bosse. Teď, když jsem se ztratil, mi přece nemůžou říkat nijak. Vilhelme na mě volala jen teta Edla a strýc Sixtin. Vlastně strýc na mě nevolal, protože se mnou nikdy nemluvil. Teta Edla a strýc Sixtin byli moji pěstouni. Vzali si mě, když mi byl rok. Předtím jsem žil v dětském domově, odkud si mě teta Edla odnesla. Chtěla sice holčičku, ale žádnou tam neměli, tak si vzala mě, i když ani ona, ani strýc Sixtin kluky rádi neměli. Rozhodně ne osmileté nebo devítileté. Připadalo jim, že dělám v domě nepořádek, že když přijdu z venku, vždycky nanosím na botách spoustu bláta, že kolem sebe pohazuju oblečení a že se směju moc hlasitě. Teta Edla pořád dokola opakovala, že dnem, kdy jsem přišel do domu, začalo jejich trápení. Strýc Sixtin neříkal nic. Vlastně ano, občas řekl: „Hele, ty tam! Vypadni, ať se na tebe nemusím koukat. “ Byl jsem většinou u Benky. Jeho tatínek si s ním pořád povídal, pomáhal mu stavět modely letadel a dělal čárky na rám dveří, aby bylo vidět, jak Benka roste, a tak. Benka se směl smát, mluvit nahlas a házet kolem sebe šaty, jak chtěl. (…) Někdy, když jsem šel večer spát, přál jsem si, aby Benkův tatínek byl i můj tatínek. A lámal jsem si hlavu, kdo asi je můj skutečný otec a proč nesmím bydlet u něj a u své skutečné maminky a proč jsem nejdřív musel být v dětském domově a pak u tety Edly a strýce Sixtina. Teta Edla mi řekla, že moje matka umřela, když jsem se narodil. A kdo je můj otec, nikdo neví. „Ale umím si představit, že to byl nějaký darebák, “ dodala. Nenáviděl jsem ji, když o mém tatínkovi tak mluvila. To, že maminka umřela, když jsem se narodil, pravda možná byla, ale že můj tatínek není žádný darebák, jsem věděl naprosto jistě. Někdy jsem před spaním plakal a strašně po něm toužil. Aspoň jeden člověk na mě ale byl hodný, a to byla paní Lundinová z obchodu se zeleninou. Občas mi podstrčila ovoce nebo nějakou jinou dobrotu. Teď, když je po všem, se ptám, kdo že to vlastně paní Lundinová byla - protože tehdy v říjnu všechno začalo u ní. Toho dne mi teta Edla těsně před šestou nakázala, abych doběhl do pekárny a koupil její oblíbené suchary. Nasadil jsem si červenou čepici a vyběhl z domu. Když jsem šel kolem zelinářství, paní Lundinová stála ve dveřích. Vzala mě za bradu a dlouho se na mě tak nějak zvláštně dívala. Nakonec se zeptala: „Máš chuť na jablíčko? “ „Ano, mám, “ odpověděl jsem. A ona mi dala krásné, červené jablko, úplná nádhera. Pak řekla: „Byl bys tak hodný a hodil mi do schránky lístek? “ „Jistě, “ řekl jsem. Napsala pár řádek na korespondenční lístek a podala mi ho. „Tak sbohem, Bo Vilhelme Olssone, “ rozloučila se. „Sbohem. “ Znělo to od ní divně, říkala mi jinak vždycky Bosse. Vydal jsem se směrem ke schránce, která byla o blok dál. Právě v tu chvíli, kdy jsem do ní chtěl lístek hodit, všiml jsem si, že z něj vychází taková zvláštní záře, jako by hořel. A opravdu, písmena, která paní Lundinová napsala na lístek, svítila, jako by byla napsaná ohněm. Nemohl jsem odolat a přečetl jsem si, co tam stálo. Paní Lundinová psala: Králi Země v daleké dálce Ten, jehož tak dlouho hledáš, je nyní na cestě k tobě. Poletí dnem a nocí a v ruce bude držet znamení: zlaté jablko.

Kterou z následujících obálek bys vybral pro knížku, ze které byl předešlý úryvek? K S Z

Jaký vztah byl mezi Bossem a jeho tetou a strýcem? A – I když je zlobil, měli ho rádi. E- Byli to jeho pěstouni. N – Bosse jim byl na obtíž a chovali se k němu necitelně.

Tak už jsi vyluštil tajenku? Po kterém slavném autorovi pohádek se jmenuje prestižní literární cena? Snad se ti se mnou a mými hrdiny líbilo a rád si přečteš některou z mých knížek.

Hans Christian Andersen

Citace Obrázky: File: Lindgren 1960. jpg. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, [cit. 2011 -11 -13]. Dostupné z WWW: <http: //en. wikipedia. org/wiki/File: Lindgren_1960. jpg>. Fotografie z filmu Ronja, dcera loupežníka. Filmklub. sk. [online]. [cit. 2011 -11 -13]. Dostupné z http: //www. filmklub. sk/m/movie_stills. php? id=11153 Obálka Kalle má podezření. Http: //knihy. abz. cz/obchod/autor-lindgrenova-astrid-lindgrenova. Knihy. abz. cz [online]. [cit. 2011 -11 -13]. Dostupné z: http: //knihy. abz. cz/imgs/products/img_235893_main. jpg Obálka Mio, můj Mio. Http: //knihy. abz. cz/obchod/autor-lindgrenova-astrid-lindgrenova. Knihy. abz. cz [online]. [cit. 2011 -11 -13]. Dostupné z WWW: http: //knihy. abz. cz/imgs/products/img_176058_main. jpg Obálka Děti z Bullerbynu. Http: //knihy. abz. cz/obchod/autor-lindgrenova-astrid-lindgrenova. Knihy. abz. cz [online]. [cit. 2011 -11 -13]. Dostupné z WWW: http: //knihy. abz. cz/imgs/products/img_165372_main. jpg File: Andersen-hc. jpg. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, [cit. 2011 -11 -13]. Dostupné z WWW: <http: //en. wikipedia. org/wiki/File: Andersen-hc. jpg>. Ostatní obrázky: Klipart Texty: LINDGRENOVÁ, Astrid. Pipi Dlouhá punčocha. Albatros. Praha 2010. 270 s. ISBN 978 -80 -00 -02451 -6. LINDGRENOVÁ, Astrid. Ronja, dcera loupežníka. Albatros. Praha 2007. ISBN 80 -00 -01965 -5. LINDGRENOVÁ, Astrid. Mio, můj Mio. Albatros. Praha 2004. ISBN 80 -00 -01367 -3. Další použité zdroje: Astrid Lindgrenová. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001 - [cit. 2011 -11 -11]. Dostupné z: http: //cs. wikipedia. org/wiki/Astrid_Lindgren Podivuhodná historie knihy Astrid Lindgren - Pipi Dlouhá punčocha. In: Www. citarny. cz [online]. [cit. 2011 -11 -11]. Dostupné z: http: //www. citarny. cz/index. php? option=com_content&view=article&id=2049: podivuhodna-historie-knihy-astrid-lindgren--pipidlouha-punocha&catid=19: beletrie&Itemid=4159