Advent Je zatek liturg ickho roku obdob ty

Advent

Je začátek liturg ického roku, období čtyř ned ěl před vánočními svátky. Je to doba duchovní přípra vy na Vánoce, doba rozjímání a dobročinnosti. Dříve to byla do ba postní, kdy byly zakázá ny veškeré zábavy , tanec a zpěv.

Adventní věne c se objevil, až v první polo vině 19. století. První dochova ná zmínka poc hází z roku 1838 z M nichova. Teolog Johann Heinrich Wich ern toho roku nade dveře sirotčinc e, který spravova l, na první adven tní neděli pověsil dřevěn ý věnec, na který každý den upevnil sv íčku. Ke dveřím rovn ěž postavil pok ladničku, kam lidé mohli dávat příspěvk y pro opuštěné d ěti.

První adventní n eděle je železná. V kalendáři je v ždy mezi 27. listopad em a 3. prosince m. Je to tedy pohyb livé datum a to p roto, aby čtvrtá adven tní neděle vyšla na neděli před 2 5. prosincem. Zapalujeme prvn í fialovou svíčku , tzv. svíci Naděje (Patriarchů). Tato svíčka je pa mátkou na proro ky, kteří předpovědě li narození Ježíš e Krista.

Druhá adventn í neděli je bron zová. Zapalujeme dru hou fialovou s víčku, tzv. svíce Míru (Proroků). Ta znamená lá sku a představuje J ežíškovy jeslič ky.

Třetí adventní ned ěle je stříbrná. Zapalujeme růžov ou svíci, tzv. svíci Přátelstv í (Jana Křitele). Ta vyjadřuje rado st z toho, že postní období je téměř u konce. A adventní obdob í získává slavnostnější ráz.

Čtvrtá adventn í neděle je zlatá. Zapalujeme po slední fialovou s víčku, tzv. svíci Lásky (Marie, matky J ežíškovy), která představu je mír a pokoj. Čtvrtá adventn í neděle může připadno ut i na Štědrý d en.

Kromě adventních věnců se z různých rostlin vily i prosté věnce bez svící. Většinou měly zaji stit svému majiteli ště stí, lásku, zdraví a bo hatství.

Samotný adventní v ěnec se v dnešní do bě svojí podobou vzdálil od podoby původní. Stále má ale vyjadřo vat zastavení, radost a očekávání. V kostele bývala pod adventním věnc em umístěna kasičk a, do které mohli věříc í vkládat vánoční dary pro op uštěné děti a sirotky.

Na svátek sv. Barb ory 4. prosince se vžila tradice ře zání "barborek, tj. větviček jakých koli stromů, nejčastěji třešňový ch. "Barborka", která rozkvetla do váno c, přinášela do domu štěstí a děvčatům na vdávání předpo vídala svatbu. I svatá Barbora při nášela v předvečer svého svátku dárky. Podobně jako sva tý Mikuláš odměňovala hodn é a kárala zlobivé děti.

V předvečer s vátku sv. Miku láše, podle tradice, obchází sv. M ikuláš ve společnosti anděla a čert a rodiny s dětm i. V poslední d obě hodné děti do stávají sladko sti, stále častěji i v ěcné dárky. Zlobivé děti by potom měly d ostat jen uhlí, bram bory a jiné pro dukty, které symboliz ují původ dárk u "od čerta".

Tento svátek má pů vod v osobnosti sv. Mikuláše, který p roslul svojí štědrostí. Podle jedné z legen d pomohl jeho anon ymní finanční dar rodině z chudlého šlechtice. Zachránil tím jeho tři dcery před nešťastn ým osudem a umožnil jim sňatek podle jejich představ.

V době adventu si lidé rádi zdobí svoje domovy jme lím. Přináší do domu š těstí a požehnání, podle Keltů také p lodnost.

Pečení medových perníčků v adventní době, má u nás tradici pravděpodobně od 12. století. Kromě jejich přím é konzumace a použití k ozdobe ní vánočního strom ku je také možné z pe rníku připravit adventní věnec, b etlém nebo chalou pku, která dělá radost h lavně dětem.

Pečení vánočníh o cukroví v adve ntní době má původ v poha nské tradici oslav slunovratu. Z cukroví, s funk cí ochrannou a o břadní, se postupně stalo cukroví sváteční. Jeho pečení umo žňuje rodině strá vit čas spolu v pohodlí a klidu domova. Navozuje příjemn ou atmosféru a dodává domov u nádech blížícíc h se vánoc. V mnoha rodinác h se během peče ní cukroví zpívají nebo pos louchají vánoční koledy.

V dnešní době s i zejména děti od začátku pros ince otevírají adventní kalend ář. Připomíná jim, ž e se blíží vánoc e a i ony musí svý m způsobem dodržovat půst a také být hodné, aby jim Ježíšek p řinesl dárky.

Na samém sklo nku adventu si li dé, po vzoru sv. Fra ntiška z Assisi, jako upomínku n a význam vánoc , staví betlémy. V některých evro pských zemích, kde se nezdobí vánoční stromek , mají jesličky větš í význam. Jsou totiž jediný m symbolem vá noc.

Lidé pečou váno čky, zdobí vánoč ní stromky a upravují mísy s ovocem. Do vánoček se k dysi zapékala m ince, která předpovída la svému nálezc i zdraví a bohatstv í po celý příští ro k. Popraskaná a ne povedená vánoč ka znamenala neště stí.

Na stole nesmí chybět mísa s o vocem. Je hlubokým sy mbolem, který je nevědo mky dodržován dodnes. Má symbolizova t tichou modlitbu za dobrou úrodu a víru, že nadcházející rok přinese stejný blahobyt jako ten minulý.

Tradičním ovoce m byla jablka a h rušky, často i sušené o voce a ořechy. V dnešní době s e lidé rádi vrace jí k tradiční podob ě mísy s ovocem. Ta je zároveň, v zhledem k možn ostem koupit jakékoliv i tropické ovoce, velmi dekorativn í.

Vánoční stromek má s vůj původ ve zdobení lidských o bydlí chvojím na ochranu p řed vším zlým. Ještě počátkem 16. st oletí to však katolická církev považovala za pohanský zvyk. Větve jehličnanů se s taly symbolem věčného života.

Podle první zm ínky se strome k zavěšoval nad štědroveč erní stůl špičko u dolů. K jejich zdobe ní se používalo : pečivo, perník y, ovoce, ořec hy, později stuhy, slaměné ozdo by apod.

Tradice zdobení stromku, tak jak ho známe dnes, pochází z Něme cka. Jedna z prvních z práv o ozdobené m osvětleném strom ku v místnosti je v brémské kro nice z roku 1570. Tento zvyk se za čal šířit mezi lidm i až v polovině 17. století. Zpočátku nebyl z doben svícemi. Ty se ke zdoben í údajně používa jí od roku 1860. Ta to tradice se považuje hlav ně za křesťanský zvyk.

U nás nemá váno ční stromek dlouhou tradici. P oprvé jej postavil pro své přátele v r oce 1812 ředitel pražského Stavovského div adla Jan Karel Liebich na svém libeňské m zámečku. Nový zvyk se vša k začal prosazovat jen pozvolna, a to až ve 40. lete ch 19. století v bohatých pražs kých rodinách.

Na náměstích ve m ěstech se často umísťují ve lké vánoční stromy. Poprvé byl postaven na brněnském Nám ěstí Svobody spisovatelem Rudolf em Těsnohlídkem. Pohnula ho k tomu u dálost, kdy s přáteli nalezli v lese, v zimě roku 1919, p rochladlé děvčátko. Zasáhlo ho to natolik , že se rozhodl, o vánocích v roce 1 924, vztyčit na náměstí s trom. Pod ním uspo řádal sbírku na pomoc všem opuštěným dě tem.

Od roku 1986 s e v předvánočn í době zapaluje v Betl émské jeskyni plamínek. Je pak skauty a dobrovolníky rozšiřován do s věta jako Betlé mské světlo. Další, novou tra dicí, je výzdob a domovů Vánoční hvězd ou.

Advent končí večerem š tědrého dne. Existuje více va riant adventního věnce. Nejpoužívanější obdobou klasick ého se čtyřmi svíčkami, je adventní věne c s pátou bílou s víčkou ve středu věnce. Je to symbol Pann y Marie, Vánoc nebo čas to také samotné ho Ježíše Krista. Někdy bý vá nazývána jak o "Kristova svíčka. " http: //svatky. kolemnas. eu/ http: //prezentace. sikila. cz/