ABSURDN DIVADLO Pavel Trtlek 1 4 2010 smr

ABSURDNÍ DIVADLO Pavel Trtílek – 1. 4. 2010

Ø směr avantgardního divadla Ø 50. léta 20. stol. ve Francii, 60. léta šíří se mimo Francii Ø radikální proměna struktury dramatického textu (v jistém smyslu dovršení antirealistických tendencí) Ø Termín „absurdno“: Ø z hudební terminologie (disharmonie) Ø nesmyslnost, zbytečnost, nahodilost, mimorozumovost

MARTIN ESSLIN (1918 – 2002)

Ø Absurdní divadlo (1961) Ø Anatomie dramatického umění (1979) Ø mnoho monografií Ø termín „absurdní divadlo“ Ø jiné termíny: nové divadlo, antidrama, abstraktní divadlo, divadlo výsměchu, komický dance macabre…

Ø nový román (Nathalie Sarraut, Robert Pinget, Marguerite Duras, Alain Robbe-Grillet…) Ø předchůdci a ovlivnitelné absurdního dramatu: GEORG BÜCHNER AUGUST STRINDBERG ALFRED JARRY GUILLAUM APOLLINAIRE FRANZ KAFKA ANTONIN ARTAUD LUIGI PIRANDELLO

Ø Poetika absurdního dramatu: (u různých autorů v různé míře) Ø snaha tvořit jinak než předchůdci Ø hledání nových prostředků Ø jazyk se stává předmětem zájmu Ø destrukce jazyka (pozbývá sdělovací funkci) Ø potřeba dramatické postavy dorozumět se mizí Ø proměna struktury dramatu (ruší se souvislý dramatický děj, charakteristika postav, členění textu. . . ) Ø podobnosti s hudbou (notová osnova, koncert)

JEAN TARDIEU (1903 – 1995)

Ø Divadelní hry: Ø Kdo je tam? (1947) 1. absurdní hra Ø Okénko Ø Osvald a Zinaida mluví stranou Ø Jedno slovo za druhé Ø Nábytek Ø Na zámku bylo mnoho lidí ØFaust a Yorick atd.

Ø experimentální hry (na pomezí hudebního koncertu a divadelního představení): Ø Symfonická rozmluva Ø Sonáta a tři muži Ø celovečerní hry: Ø Město beze spánku Ø Rituál prvního večera

EUGÈNE IONESCO (1912 – 1994)

Ø Plešatá zpěvačka (1949, uvedeno 1950 v Théâtre des Noctambules) (inscenace obnovena 1957 v Théâtre de la Huchette, uvádí se zde dodnes)

Plešatá zpěvačka (fotka z premiéry hry)

plakát k Plešaté zpěvačce a Lekci (1957)

obnovená inscenace v Théâtre de la Huchette

Ø Lekce (1951) Ø Židle (1952) Ø Nový nájemník (1955) Ø Improvizace Almy aneb Pastýřův chameleon (1956) Ø Nenajatý vrah (1959) Ø Nosorožci (1959) Ø Král umírá (1962) Ø Macbett (1972)

Ionescovy oficiální stránky: http: //www. ionesco. org/

SAMUEL BECKETT (1906 – 1989)

Ø Čekání na Godota (1951, uvedeno 1953)

Ø Konec hry (1957)

Ø Akt beze slov I. (1957) Ø Akt beze slov II. (1961)

Ø Krappova poslední páska (1958)

Ø Šťastné dny (1963)

Ø Hra (1963)

Ø Monodramata (závěrečná fáze tvorby, 70. léta): Ø Tenkrát Ø Dech Ø Ne já Ø Kroky Ø Sólo Ø Rozhlasové hry: Ø Ø Žhnoucí popel Slova a hudba Všichni klesající Crescendo

Ø Film (s Busterem Keatonem, inspirováno filmovou groteskou, 1965, 24 min. , beze slov) * on-line: http: //www. ubu. com/film/beckett. html

Beckettovy oficiální stránky: http: //www. samuel-beckett. net/

ROBERT PINGET (1919 – 1997)

Ø Divadelní hry: Ø Neodeslaný dopis (1959) Ø Tklivá píseň (1960) Ø Architruc (1963, přel. jako Král a Baga, Arcivál) atd.

Král a Baga

ARTHUR ADAMOV (1908 – 1970)

Ø absurdistické tendence : Ø Parodie (1950) Ø Invaze (1950) Ø epické divadlo brechtovského typu: Ø Ping-pong (1953) Ø Paolo Paoli (1957) Ø Jaro ’ 71 (1963) Ø adaptace prózy: Ø Kleistův Rozbitý džbán Ø Gogolovy Mrtvé duše

FERNANDO ARRABAL (1932 – dosud)

Ø Divadelní hry: Ø Fando a Lis (1955) Ø Piknik v poli (též jako Piknik na frontě) Ø Hřbitov aut (1959) Ø Architekt a císař Asýrie (1966) Ø Sedm panických obřadů (tzv. „panické divadlo“) atd.

Arrabalovy oficiální stránky: http: //www. arrabal. org/

JEAN GENET (1910 – 1986)

Ø řadit ho mezi představitele AD? Ø Divadelní hry: Ø Služky (1947) Ø Balkon (1956) Ø Černoši (1958) Ø Paravány (1961) Ø Deník zloděje (autobiografický román)

rozhovor s Genetem (francouzsky): http: //www. heimdallr. ch/Art/genet. F. html

2. vlna absurdistů (autoři navazující na tvorbu francouzských absurdistů): Ø Ø HAROLD PINTER VÁCLAV HAVEL SŁAWOMIR MROŻEK EDWARD ALBEE a mnozí další…

HAROLD PINTER (1930 – 2008)

Ø Divadelní hry: Ø Pokoj (1957) Ø Narozeniny (1957) 1. tzv. komedie hrozby Ø Správce (1960) Ø Návrat domů (1964) Ø Krajina (1968) Ø Zrada (1978) atd.

Harold Pinter (coby protagonista Krappovy poslední pásky)

DOPORUČENÁ LITERATURA: • Esslin, Martin – Podstata, tradice a smysl absurdního divadla (kapitoly z knihy Absurdní divadlo). Brno, 1996. • Esslin, Martin – Theatre of the Absurd. London, 1961. • Styan, J. L. – Černá komedie. Praha, 1967. • Hořínek, Zdeněk – Cesty moderního dramatu. Praha, 1995. • Pötner, Paul – Experimentální divadlo. Praha, 1965. • Camus, Albert – Mýtus o Sisyfovi. Praha, 1995. • Fišer, Jan O. – Pohledy pod pokličku – hrst dojmů z Francie a rozhovory z literárního zákulisí. Praha, 1971.