a kdo vbec byl svat Mikul Mikul se

… a kdo vůbec byl svatý Mikuláš? Mikuláš se narodil kolem roku 280 v Pataře v tehdejší Lykii (v dnešním Turecku). Již v mladém věku se stal biskupem v Myře. Jako biskup proslul svou štědrostí a laskavostí, soucitem, a co by ochránce nespravedlivě obviněných. Roku 325 vystoupil na slavném koncilu Nicejském. V západní tradici je oslava jeho svátku spojena s rozdáváním dárků. … a proč chodí s Mikulášem andělé? Když se naplnily Mikulášovi pozemské dny a Bůh již chtěl světce povolat k sobě do nebe, tu Pán na Mikulášovu prosbu pro něj vyslal své anděly. … a jak se dostal čert k Mikulášovi? Námořníci uctívají svatého Mikuláše jako svého patrona. Pověst říká, že jedna plachetnice se dostala do velké bouře a lodi hrozilo potopení, neboť námořníci nemohli pohnout lanovím ovládajícím loď.

Venku se zas čerti žení, snížek létá po nebi, Mikuláš už jabka shání, anděl pěje koledy. Pátý prosinec se blíží, děti mají strach, čert si na ně metlu shání, bude lítat prach!!!

A po roce jsou tu zas, anděl, čert a Mikuláš. Pro ty hodné košík dobrot nesou, zlobivci ti ať se strachy třesou!

Kde se vzal, tu se vzal, Mikuláš pod okny stál. V ruce velkou berličku, na hlavě měl čepičku. Z bílých vousů teplý šál, takhle děti vypadal!

Miku - Mikuláši, sníh se na tvé vousy snáší. Bílé vousy, bílý plášť, copak pro nás asi máš?

Mikuláš je hodný pán, nosí dětem marcipán. A zlobivým brambory do tátovy bačkory.

Až přijde Mikuláš, řeknu mu Otčenáš, nastavím košíček, on mi dá jablíček a já mu zazpívám, jak v háji slavíček. Přijde-li rohatý s metličkou do chaty, schovám si hlavičku v proutěném košíčku. Nedám mu jablíčko, ani svou dušičku.

Vážně chodí Mikuláš, anděl se jen vznáší, ale čertík tancuje, až se z něho práší.

Za mrakem se slunce krčí, za obzor se zakloní, Mikuláš k nám dnes přifrčí, na motorce…? na koni. . . ? Anděl za ním rychle běží, také čert již vyráží. Čeká na ně kupa dětí, až v okně se ukáží. Rolničky již venku zvoní, Mikuláš hned bude tu. Dobroty mu v koši voní, mě přinesl trumpetu. Anděl k tomu libě zpívá, čert již doběh sem, na zádech má velký pytel, řinčí řetězem.

Vítr fouká tepla není, venku se as čerti žení. Již je tu adventní čas, v němž přichází Mikuláš. Na zápraží čert už kvílí, zdalipak jste hodní byli. Zlobivce ty nesnesu, do pekla je odnesu!

Mikuláši přijdi k nám, ráda tě tu přivítám. Já jsem ještě malinká vezmi s sebou andílka. Čertík skáče vztekle, ať zůstane v pekle. Mikuláši přijď sem k nám, na andílka zavolám, a na čerta jdi hned pryč, nemusíš tu skotačit.

Milujeme Mikuláša, lebo sladké dary znáša. Mikuláš, bol som dobrý, co mi dáš? Milujeme Mikuláša, tento rok k nám pride zasa. Na svatého Mikuláša, už je všetka zima naša. A čí že je Mikuláš? Tento svatý, ten je náš.

Kdo to klepe? Bílý pán. Mikuláš dnes přišel k nám. Anděl a čert přišli s ním, zjistit jestli nezlobím. Mikuláš tu zvoní cinká, nakukuje do okýnka. Nakukuje sem a tam, možná přijde taky k vám. Čerte, čerte chlupatý, nechej pytel za vraty. Mikuláši, slibuju, že už zlobit nebudu.

čertík z pekla leze díry, podívat se sem. Andílek se z nebe spouští na tu naši zem, za okýnkem objeví se, svatý Mikuláš. Najdou-li tu hodné děti odmění je až,

Anděl, čert pozvali mne na guláš. Anděl míchá vařečkou, pochoutku tu nebeskou. Zatím co čert ple - ple, v kotli vaří erteple. Mikuláš se raduje, že mi guláš šmakuje. a Mikuláš,

Vítr fičí, sníh se práší, přijď k nám svatý Mikuláši, bys nás něčím podělil. Kdyby ti snad bylo milo, brambor s uhlím jen to bylo, také bych se nezlobil.

Mikuláši, Mikuláši kdo to tady děti straší. Kdo to řinčí řetězem a proč s tebou přišel sem? Rohatý, rohatý s kožichem až na paty. Rohatý, rohatý, černý je a střapatý. Andílek se tiše směje, láska u srdce ho hřeje. Mikuláše provází, dobré lidi nachází.

Mikuláši, neber sebou čerty radši. Vezmi s sebou anděly, ti nám něco nadělí. Čert ten nosí pytel, metlu, myslí si že se ho leknu. Dělá na mě bu-bu-bu, já se ho bát nebudu. Čert tu divě poskakuje, něco při tom pobrukuje. V ruce drží velké vidly, hříšníky prý s nimi zmydlí. My se čerta nebojíme, protože my nezlobíme. Když tak jenom trošinku, tatínka a maminku.

Náš, náš Mikuláš přinesl nám zimní čas. Když Mikuláš naděluje čert po nás jen pokukuje. Náš, náš Mikuláš nese dárky nám. Anděl z nebes přilét s ním, mrknout zda moc nezlobím. Mikuláše provází s oznamem, že přichází. Náš, náš Mikuláš, nese dárky hodným dětem. Náš, náš Mikuláš nese dárky nám.

Čertíčku, čertíčku, co máš v tom košíčku? Mám já tam dobroty pro hodné droboty. Pro ty co zlobí, brzy se doví, že pro ty zlobory mám uhlí, brambory. Též řetěz mám, tím zacinkám, nebo spíš zařinčím až já k vám přifičím.

Mikuláši, někdo tady hrozně straší. Není to ten rohatý, co ti šlape na paty? Já bych radši anděla, ten nic zlého nedělá. Já bych radši cukrovíčko, je to dobré papáníčko. Celý rok jsem byla hodná, napapám se ho až do dna.

Mikuláš je milý děda, hodné děti všude hledá. Bílé vousy, ty mu sluší, na zádech má velkou nůši. A v té nůši balíčky, pro kluky a holčičky.

Už je zima, už je čas Mikuláši mají sraz. Jeden půjde rovnou k nám, bude bručet, však ho znám. Kouknu se mu na boty, ahoj táto…? ! … jsi to ty! Mikuláš je hodný pán, nosí dětem marcipán. Těm zlobivým brambory do tátovy bačkory. Komu by to málo bylo, v nůši ještě uhlí zbylo. A kdo by chtěl ještě víc, nedostane vůbec nic.

Západ – východ, Zem se točí. Po celý rok, každý den. Mikuláš jen ročně jednou, zavítá za námi, sem. Pátého prosince náhle, objeví se za vraty, a s ním anděl, celý bílý, rezatý čert, chlupatý.

Mikuláši, přijď dnes k nám, písničku ti zazpívám. Přines prosím trochu dobrot, můžeš je dát třeba do bot. Dáváš dárky pro radost, pro každého máš jich dost. Čertům zvonky znějí tmou, Mikuláš jde s nadílkou. Nese s sebou dárečky pro holky i chlapečky. Za ním letí andělíček, co má ke srdíčkům klíček. Nese klíč, nese klíč, čert ze srdcí musí pryč.

Na věži již zvony zvoní oznamujíc svatvečer. Mikuláš dnes na zem sstoupí aby nikdo nebrečel. Dobrým lidem nese radost z té nebeské výšiny, dárky z lásky darované pro kluky i holčiny. By se všichni rádi měli, na zlé skutky zanevřeli, spravedlnost hledali a zlu šanci nedali.

Vyobrazení sv. Mikuláše ve východní ikonografii

Biskup Mikuláš se během staletí stal jedním z nejváženějších světců. Obyvatelé Konstantinopole mu již v 6. století zasvětili první chrám. Ve východních církvích je po Panně Marii druhým nejuctívanějším svatým vůbec. V západních zemích se stal inspirací pro vytvoření mýtické postavy Santa Clause, jenž o vánocích přináší dárky. Svatý Mikuláš je uctíván jako patron námořníků, poutníků a cestujících, rybářů, obchodníků, právníků, lékárníků, hostinských, řezníků, sládků, lihovarníků, mlynářů, pekařů, sedláků, tkalců, kameníků, knihařů, knoflíkářů, hasičů, lukostřelců, dětí, panen, studentů, zajatců a vězňů. Je též patronem Ruska a Lotrinska a mnoha měst. (Amsterdam, Bari, Barranquilla a jiné. ) Basilika „San Nicola“ v italském městě Bari, Vyobrazení sv. Mikuláše ve východní ikonografii v níž jsou uloženy ostatky biskupa sv. Mikuláše

Přijď k nám svatý Mikuláši, anděl i čert jsou tví braši. Děda Mráz ten nebyl náš! Ani Santu tady nechci, ať si sbalí ty své věci! Náš byl vždy jen Ježíšek, ten z betlémských jesliček.