6 Obrcen konverze Veern studium teologie II KSVKSPS
6. Obrácení – konverze Večerní studium teologie, II KSV/KSPS – Křesťanská spiritualita v post-křesťanské společnosti 28. 3. 2017 Pavel Ambros SJ
Resumé Moderna =optimismus Postmoderna = hra Post-faktická doba = utilitarismus To, co přijde, bude lepší než to, co bylo. Nevíme, které alternativy jsou nejlepší, proto jsou všechny dovoleny. Maximem užitku pro všechny či některé (!) zúčastněné.
Resumé duchovní = dáváme přednost tomu, co je osobní
Resumé Mučedníkem v pravém slova smyslu jsou ti, kdo trpěli až k smrti a byli zabiti kvůli své víře v Krista, tzn. pro svoji víru, že Ježíš Kristus je pravý Bůh a člověk, že je Synem Božím, který se stal člověkem, zemřel, vstal z mrtvých a žije ve své církvi. Přijali smrt, ačkoli ji mohli zabránit.
Resumé Co se stalo středem rodiny poznáme, co je ve středu obydlí: místa paměti Co dávám uvidět za tímto viditelným světem, a napomáhám vidět, že k tomuto světu patří ještě něco hlubšího?
Resumé Oblečení připomíná 1. zranitelnost a křehkost – stud 2. původní důstojnost člověka 3. budoucí krásu
Resumé Eucharistie Rodinný stůl symbolický jazyk ¡ ¡ ¡ ¡ shromáždění slovo prosba obětování proměňování Přijímání poslání ¡ ¡ ¡ ¡ těšíme se na sebe slovo, které stolování doprovází přijmout závislost přináším druhému proměna ve společné jednota srdcí posila pro společnou práci
1. Konverze k přijetí víry Konverze k víře → věřím /důvěřuji/ Bohu Konverze k náboženství → věřím v Boha → žiji v Boží víře
1. Konverze k přijetí víry I řekl Hospodin Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu“ (Gn 12, 1)
1. Konverze k přijetí víry „Abrahámova“ víra osobní, intimní, vnitřní prvek , jak se projevuje v jeho rozhovoru s Nejvyšším. Neexistovalo předtím něco podobného či srovnatelného, jak je možné vést dialog s Tajemstvím, nebyly žádné příklady Boha, který by se zjevoval tímto způsobem, který by se dotýkal intimity srdce a žádal v intimitě srdce odpověď.
1. Konverze k přijetí víry „Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. “ Mojžíš si zakryl tvář, neboť se bál na Boha pohledět. “ (Ex 3, 6) „Nuže pojď, pošlu tě k faraónovi a vyvedeš můj lid, Izraelce, z Egypta. “ (Ex 3, 10)
1. Konverze k přijetí víry „Mojžíšova“ víra před-pochopení, komunitní, poslání je poslán Bohem, proto jeho životní příběh ukazuje, že neexistuje sebe-poslání, sebevyslání, ale je povolán k úkolu
1. Konverze k přijetí víry „Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno. “ (Job 1, 21)
1. Konverze k přijetí víry „Jobovská“ víra věrnost v úspěchu i neúspěchu; tajemství před životem, který člověka přesahuje Být člověkem víry znamená ocitnout se před velkými otázkami života, smrti, spravedlnosti, utrpení nevinných. Věřit znamená zvítězit nad argumenty ne-víry, nad důvody rozumu proti důvěře v Boha, ale ne vítězstvím argumenty, ale láskou.
2. Od události víry k náboženství Víra je kultivována (pěstována) náboženskou tradicí (= náboženstvím): - uvažováním (zaslíbení a jeho naplnění) ohlašováním (zvěstuji druhým svědectvím života a slovy) připomínáním (slavíme a zpřítomňujeme) učením (katecheze a nauka) ikonografií mravním jednáním překonáváním chyb, omylů a iluzí
1. Víra jako nová skutečnost Vlastním jádrem křesťanské „novosti“ je život s Kristem zmrtvýchvstalým, který otevírá člověku, lidskému společenství a celému Víra jako nová skutečnost kosmu cestu k Bohu Otci v síle Ducha svatého, a pastorační činnost církve je taková božskolidská činnost, která tuto „novost“ tvoří nyní a zde.
2. Od události víry k náboženství Vyznání jako vnější projev víry, který je přesně vyjádřen a posuzován kritérii křesťanského společenství. Upřesňuje, jak má být víra hlásána v dějinách. Osobní víra je totiž nesena stálým úsilím po své synchronní a diachronní jednotě. Víra je odpovědí na slovo, které není lidským slovem, nýbrž slovem dějinné události jako způsobu Božího sebesdílení, jako skutečné dějinné události, kterou člověk nezpůsobil a nevytvořil.
2. Od události víry k náboženství Z tohoto hlediska vyznání víry a) ohraničuje osobní víru člověka tím, čím sama jako víra jednotlivce nemůže nikdy být, b) požaduje univerzalitu víry, c) spoluvytváří křesťanské společenství, d) umožňuje růst víry při zachování její identity, e) otevírá prostor pro poznání dějin takto utvářeného vyznání, f) formuluje nové horizonty naděje, ke kterým se člověk víry může obracet.
2. Od události víry k náboženství Můj otec byl Aramejec bloudící bez domova, sestoupil do Egypta a s hrstkou lidí tam pobýval jako host. Tam se stal velikým, zdatným a početným národem. Ale Egypťané s námi zle nakládali, trýznili nás a tvrdě nás zotročovali. Tu jsme úpěli k Hospodinu, Bohu našich otců, a Hospodin nás vyslyšel, shlédl na naše pokoření, plahočení a útlak. Hospodin nás vyvedl z Egypta pevnou rukou a vztaženou paží, za veliké hrůzy, se znameními a zázraky, a přivedl nás na toto místo a dal nám tuto zemi, zemi oplývající mlékem a medem. (Dt 26, 5– 9)
2. Od události víry k náboženství Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel. Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel, tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy. (Žid 5, 7– 9)
2. Od události víry k náboženství Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně. (1 Kor 15, 3– 8)
2. Od události víry k náboženství Poznání vírou je zakotveno v jednání ve shodě s vírou. Rozhodující pro druhou konverzi je způsob, jímž se člověk navrací k darovanému životu Bohem ve křtu po hříchu. Zcírkevnění života víry je hledání odpovědi, jak se vrátit k první konverzi.
2. Od události víry k náboženství Ani hřích člověka nezabrání Bohu, aby svojí láskou, zahalenou tajemným Božím úradkem, nevstupoval do života konkrétních lidí buď darováním Božího života ve křtu, když je před tím uschopnil k prvnímu obrácení, nebo i nabídkou druhé plavby, když v novém člověku po křtu zvítězil starý člověk. I tehdy nabídl Bůh každému kajícímu hříšníku milost k druhému obrácení.
3. Konverze jako obrácení se darovanému životu Co znamená obrácení u člověka, který byl pokřtěn? → osobní cítění (nechávám projít přítomnosti Ducha v srdci, co jsem žil) →kontemplativní intuice (nechávám projít přítomnosti Ducha v srdci, k čemu se rozhoduji do budoucna)
3. Konverze jako obrácení se darovanému životu Cesta k druhému obrácení vede přes zpytování svědomí (zpovědní zrcadlo), jehož hlavním cílem je střežit v sobě a) „abrahámovskou“ víru (intimita, ve které hovoří Bůh); b) „mojžíšovskou“ víru (neexistuje sebe-poslání); c) „jobovskou“ víru (stojím před tajemství své smrti, z které mne vytrhává jen Bůh sám svoji věrností)
3. Konverze jako obrácení se darovanému životu Příprava k duchovnímu rozlišování (očištění srdce) papeže Františka v duchu otců pouště se strohostí jim vlastní: (= Jak být Božím dítětem a jak může být Bůh mít laskavým Otcem? ).
3. Konverze jako obrácení se darovanému životu pocitu „nesmrtelnosti“, „imunity“ nebo dokonce „nezastupitelnosti“ Protilékem na tuto epidemii je milost cítit, že jsme hříšníci a říkat si z celého srdce: „Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat“ (Lk 17, 10).
3. Konverze jako obrácení se darovanému životu „martismus“ (od jména Marta) a spočívá v přehnané aktivitě „Všechno má svůj čas“ (Kaz 3, 1– 15)
3. Konverze jako obrácení se darovanému životu mentální a duchovní „zkamenění“; jsou jí stiženi ti, kdo mají srdce z kamene a jsou tvrdošíjní (Sk 7, 51 – 60) Být křesťanem totiž znamená „mít v sobě to smýšlení, jaké měl Ježíš Kristus“ (Flp 2, 5), cítění pokory a odevzdanosti, odstupu a štědrosti.
3. Konverze jako obrácení se darovanému životu přepjaté plánování a funkcionářství „Vítr vane, kam chce; slyšíš, jak hučí, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha. “ (Jan 3, 8)
3. Konverze jako obrácení se darovanému životu špatná koordinace Když noha říká ruce „nepotřebuji tě“ anebo ruka hlavě „poroučím já“ působí to rozpaky a pohoršení.
3. Konverze jako obrácení se darovanému životu duchovní Alzheimer, tedy zapomenutí na „dějiny spásy“, osobní dějiny s Pánem, na „první lásku“ Slyšíme: „Ale mám proti tobě, že jsi upustil od své první lásky. Upamatuj se tedy, z jaké výše jsi spadl, obrať se a jednej zase jako dříve. “ (Zj 2, 4 -5)
3. Konverze jako obrácení se darovanému životu hašteřivost a prázdná sláva, když se zdání, barva šatů a odznaky cti stanou primárním životním cílem „Vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské. “ (Flp 3, 19)
3. Konverze jako obrácení se darovanému životu existenciální schizofrenie. Je to choroba těch, kdo žijí dvojím životem. „Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. “ (Lk 15, 18)
3. Konverze jako obrácení se darovanému životu řeči, reptání a drby „Dělejte všecko bez reptání a váhání. Tak z vás budou lidé bezúhonní a bezelstní“ (Flp 2, 14– 15)
3. Konverze jako obrácení se darovanému životu zbožšťování představených „Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen. (Mt 23, 12)
3. Konverze jako obrácení se darovanému životu lhostejnost vůči druhým, když někdo myslí pouze na sebe a ztrácí upřímnost a vřelost lidských vztahů „Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem. “ (Mt 23, 11)
3. Konverze jako obrácení se darovanému životu Nemoc pietních tváří, totiž nevrlých a sveřepých lidí, kteří se domnívají, že k vážnosti potřebují melancholickou a přísnou tvář a s druhými – zvláště těmi, které považují za podřadné – zacházejí rigidně, tvrdě a arogantně. Dej mi, prosím, humor, Pane, (Tomáš Morus)
3. Konverze jako obrácení se darovanému životu Nemoc hromadění majetku nastupuje, když se apoštol snaží zaplnit existenciální prázdno ve svém srdci materiálními statky nikoli z nezbytnosti, nýbrž proto, aby se cítil bezpečným. „Buď tedy horlivý a dej se na pokání!“ (Zj 3, 17– 19)
3. Konverze jako obrácení se darovanému životu Nemoc uzavřených kroužků, ve kterých se příslušnost k nějaké skupince stává silnější než příslušnost k Tělu a někdy i k samotnému Kristu. „každé království proti sobě rozdvojené zpustne“ (Lk 11, 17)
3. Konverze jako obrácení se darovanému životu nemoc světského profitu a exhibicionismů, když apoštol svoji službu transformuje na mocenské postavení a svoji moc na zboží, za něž získává světské zisky či větší moc. „Můj Pán a můj Bůh. “ (Jan 20, 28).
3. Konverze jako obrácení se darovanému životu Kdy ke mně promluvil darovaný život Bohem jako slovo určené pro mne?
- Slides: 42