6 et bohov a nakonec nco mlo o

6. Řečtí bohové (a nakonec něco málo o římském náboženství) • Řečtí bohové nejsou příklady mravnosti, ale jejich příběhy ukazují, jak to na světě chodí. • Žádní nejsou „zlí“ (do římské doby), ale s některými jsou potíže, jiní jsou obávaní, i když ne zlí (Hádés, Thanatos). • V Řecku je jen slabá tendence k pochopení jednotlivých bohů jako „ministrů“ určitých rezortů, to bude hlavně v Římě. • Menšinové novinky v řeckém náboženství: reinkarnace, filosofický henoteismus. • Staré náboženství Latinů známe jen málo. Podrobně známe až latinizující převzetí řecké mytologie v římské době.

6. 1. Řečtí bohové tradičního epického stylu a Hésiodova systematizace „generací bohů“. • Tři generace bohů: – – – Úranos a Gaia Kronos a Rhea Zeus a Héra - primordiální ustavení Nebe a Země - „zlatý věk“ - náš svět • „Věční“ bohové se rodí a někdy i umírají. • Mají lidskou podobu (i když ne jenom) a také lidské vlastnosti, dokonce „zvětšené“. Viz Feuerbach: projekce. – Větší obrázkoviště fotek řeckých bohů, bohyň a další havěti: www. fysis. cz/Z/index. htm

6. 1. 1. Úranos a Gaia • Nebe (řecky maskulinum) a Země se rodí z Chaosu. – Hésiodův text • Úranos a Gaia jsou sice prabožstva, leč poměrně málo samostatně ctěná, zvlášť Úranos - „deus otiosus“, „bůh na odpočinku, nečinný“. • K prabožstvům patří taky mnohem čilejší Erós. • Úranos je spatřován hlavně v hvězdnatém nebi, Gaia v úrodnosti i hlubině širé země. • Úranovo potomstvo: – Kronos: jeho syn s Gaiou, uřízne otci přirození a zmocní se vlády – Afrodíté: zrodí se z „mořské pěny“, když Úranovo uříznuté pohlaví spadlo do moře. • Gaia.

6. 1. 2. Kronos a Rhea • Vládcové zlatého věku. • Kronos bývá někdy (asi chybně) etymologizován jako Čas. Polyká své potomky. • Rhea přibližně znamená Proudivá, Tekutá. Tajně porodí Dia v té či oné krétské jeskyni (i leckde jinde). • Kronos je pak od Dia poražen na pahorku v Olympii a dopadne stejně, jako jeho otec Úranos.

6. 1. 3. Zeus • Syn Krona a Rhey, narozený tajně v jeskyni. • Krétská verze: o „Zeus Krétagenés“ má mnohé podsvětní rysy, dokonce má hrob na hoře Iúktás. • Normální řecká verze, nejvíc u epiků: o Vládce bohů a lidí, vládce počasí. Dobrý hospodář světa, leč macho se vším všudy. Musí mít vrch ve všem. Záletník s bohyněmi, lidskými ženami, mladíky… Héra nepřetržitě žárlí. • Pro náboženské myslitele se stane reprezentantem božství, s tendencí k henoteismu, „síla dechu ohně“. • Má rád duby, trefuje se do nich blesky. • Vládne z Olympu. • Víc fotek.

6. 1. 3. 1. Zeus – jeho problémy a potomci • Všední problémy mu dělá Héra, ale za to si většinou může sám. • Skutečné problémy působí to, že je sice nesmrtelný vladař, jehož úradkem je Osud, ale současně je Osudu podřízen: i jeho činy mají následky, které musí nést. • Když je v úzkých, radí se se svou první ženou Métis a hlavně s Nocí. • Díky jeho plodnosti se narodilo mnoho bohů a bohyň, občas nezvyklým způsobem. Oblíbené komické téma: obtížné porody Diovy. • – Dionýsa musel po smrti jeho matky (hned při početí) donosit ve svém stehně. – Athénu „porodil“ ze své hlavy. Fotky. • Héra.

6. 2. Tři bratři a tři úrovně světa • Vedle generační triády Úranos, Kronos a Zeus máme triádu sourozenců: Zeus, Poseidón, Hádés. • Zeus vládne shůry: z Olympu, z počasí. Vládne bleskem. • Poseidón vládne rovinám a moři. Býk a kůň, mořská havěť. • Hádés je vládcem podsvětí, je Podsvětí. Lidé se ho bojí a bohové štítí, i když je pánem bohatství pokladů i úrody. Eufemisticky je „Boháč“, Plútón. – V řeckém podsvětí nejsou žádné tresty, leda nuda. – Od nádražní čekárny se liší tím, že vám tam nikdo neublíží, ale je tam tma, nic se tam neděje a není na co čekat. – Výjimkou je spodní propast, Tartaros: • Tam je několik obzvláštních násilníků a podvodníků (Sísyfos).

6. 3. „Krásné děti“ (Artemis a Apollón) • Apollón a Artemis nejsou milenci, ale dvojčata. • Narodili se po Diově záletech s lýkijsou světelnou bohyní nebo princeznou Létó („Matka krásných dětí“). • Těhotná Léto je (následkem Héřiny žárlivosti) pronásledovaná Drakem nebo Hadem, ale i žábami (riziko moru), prchá a spěje k porodu. Téma pronásledované těhotné „ženy oděné sluncem“ zdědí i křesťanská Apokalypsa. • Porodí v Létóon (v Lýkii, Malá Asie), na Slavičí hoře nad Efesem (Iónie, Malá Asie) - a hlavně na ostrově Délu (Kyklady). • Létó.

6. 3. 1. Artemis • Paní zvířat; paní přírody, přirozenosti, skutečnosti (fysis, φύσις). • Panenská lovkyně, v lesích a na horách. • Ochraňuje a krmí (i kojí) všechna mláďata, včetně lidských dětí = Kúrotrofos. Také jedna z patronek při porodu. Mnohé její atributy zdění pravoslavná a katolická Panna Maria. • Život dává i bere. Krmí kolouška, ale za pasem má luk. Jen co koloušek doroste, neomylně jej použije. • V Malé Asii má zvláštní podobu, s mnoha býčími žlázami (trofej) na oblečené hrudi. Také Paní včel, její kněžky jsou „včely“. • Víc fotek.

6. 3. 2. Apollón Foibos • Apollón je jasný bůh, „Zářící“ (Foibos). • Zdatný mladík, hrající na lyru. • Neomylný lukostřelec, jehož šíp zasahuje cíl v témže okamžiku, ve kterém opouští tětivu luku. • Zná veškerý Osud, věštný bůh. • Mimočasový bůh má přes svůj jas také podsvětní rysy: odtažitost, nešťastné lásky: – Dafné mu kousek od Athén utekla – Hyakinta zabil na Délu nešťastnou náhodou diskem • Není ani dobrý zápasník: • – Héraklés mu silou vzal trojnožku. Víc fotek.

6. 3. 2. 1. Apollónův příběh (z Délu do Delf) Po narození na Délu se Apollón vypravil pomstít Létó. Vyhledal Hada / Draka (Pýthóna) v jeho sídle a zastřelil ho. To bylo v Pýthóon, tedy v Delfách, kde onen potvor hlídal věštírnu. Tak se stal Apollón vládcem Delf a věštírny, která do té doby patřila Zemi. Pýthón byl ovšem synem Země (Gaie). Svůj kulturotvorný (neekologický) čin proto musel Apollón odpykat službou u Adméta v údolí Tempé. • Na památku Pythóna se v Delfách slaví pýthijské hry. • • •

6. 3. 2. 2. Apollónův odkaz v umění a filosofii • Apollón je prototypem estéta a intelektuála. • S jeho kultem souvisí zásadní nárok: – Poznej sebe sama! (viz Plútarchův výklad, totéž řecky) – Gnóthi seauton. Γνῶθι σεαυτόν. (viz i Sedm mudrců) • Sochy mladíků (kúroi) zpodobují lidskou reakci na tuto výzvu: – – Myšlení, svaly i sex jsou v klidu, ale ne z nemohoucnosti V okolí Apollónových svatyní zastupují služebníky nebo oběti Na náhrobcích vyjevují, o co nebožtíkovi šlo, nezávisle na jeho podobě a věku Od Apollóna se liší absencí lyry i luku, ale ne vždycky se dají rozlišit. Kúroi (víc). • Sochy vozatajů ukazují nárok řízení a rovnováhy. • Platón: podobenství o intelektu jako „vozataji spřežení duše“ – Faidros 246 a (viz i „Vozataj z Delf“) • U filosofů je Apollón obrazem henoteistického boha.

6. 4. „Mladí bohové“: Apollón, Dionýsos, Hermés • Diovi zvláště povedení synové, kteří byli přijati na Olymp jako mocná božstva, leč přesto se rádi zabavují i s lidmi. • Hlavní bůh je sice Zeus, stát ctí Athénu (městskou a válečnou bohyni), přírodě vládne Artemis, ale „Mladí bohové“ určují velkou část řecké kultury.

6. 4. 1. Dionýsos (Bakchos, „Dech vína“) • „Bůh, který přichází znenadání. “ – – Kdo se nenechá pozvat, dopadne špatně (zblázní se); kdo se zve sám, ztratí střízlivost, čest a majetek; kdo si chce užít a přitom si nezadat, dopadne nejhůř (rozsápán). Viz Eurípidés, Bakchantky. • „Bůh s maskou“, jeho ctitel je s ním identický, patron divadla. • „Linos“ = vinný lis. Víno je Dionýsova krev. • Doprovázejí ho bakchantky a satyrové. Opilecký průvod Dionýsův = kommos (neplést s komisí). • „Hádés a Dionýsos je však tentýž, kterému šílí a běsní. “ (Hérakleitos B 15) • Víc fotek.

6. 4. 1. 1. Dionýsův příběh • • Za thébskou princeznou Semelé chodil tajně Zeus. Héra jí „poradila“, že po něm má chtít, aby k ní přišel ve své pravé podobě, nejenom jako zdatný muž. Semelé naivně poslechla. Zeus k ní přišel v podobě blesku, takže v okamžiku početí Dionýsa byla sežehnuta na popel, ze kterého vyrostl vinný keř. Dionýsa musel donosit Zeus sám, vychovával ho pak Silén (asi vůdce satyrů) s nymfami, to vše za vydatné pomoci Hermovy. Pak se ozbrojil thyrsem, usedl na panthera a vydal se do světa. V okolí blažených ostrovů ovládl loď: stěžen se proměnil ve vinný kmen, z jehož hroznů teklo víno. Přistál na Naxu, kde zrovna Ariadné opuštěná Théseem skákala z útesu, a měl s ní slavnou svatbu. Titáni Dionýsa roztrhali, ale Apollón sestavil jeho údy a pohřbil ho, čímž umožnil jeho recyklaci a dělí se s ním o vládu nad Delfami (Dionýsos po 5 zimních měsíců). Titáni Dionýsa snědli, leč Zeus je spálil bleskem a popel ze zbytků Titánů a Dionýsa se stal součástí směsi, ze které vznikli lidé.

6. 4. 1. Hermés (Průvodce duší a Pán horizontu) • Posel bohů („já nic, já pošťák“), Průvodce duší (do Podsvětí), Pán cest (hermovky), Pán horizontu (kouzlení, zlodějny, obchodu, řečnictví, filosofie, proměn kontextů, soumraku, obskurit…) • Narodil se v jeskyni hory Kylléné v pastýřské Arkádii (Peloponés). Z vydlabané želvy udělal první lyru, ukradnul Apollónovi krávy, udobřil si ho lyrou, zkusil mu ukradnout luk a dar vyššího věštění… • Miláček Afrodíty. • Rozverný puberťák (celkem slušný) i moudrý stařec (byť ithyfalický). • Specialista na mimořádné situace. • • Parafráze Homérského hymnu na Herma. htm Text o vztahu Herma a hermetismu: Starý mudrc a šikovnej kluk. rtf • Víc fotek.

6. 5. Další řečtí bohové: Afrodíté, Arés • Afrodíté je dcerou Úrana, narodila se z „mořské pěny“ nedaleko Kypru nebo Rhodu. • Arés je synem Dia a Héry. Miluje bitevní vřavu a spory. Bez jeho přítomnosti nemají vojáci rozkoš z utrpení ostatních, ani z vlastního rizika. V Řecku ctěný málo, štítí se ho i většina bohů. • Afrodíté má za manžela Héfaista, spí s Areem, ale miluje Herma. (Afrodíté a Arés jsou prototypem holywoodské dvojice. ) • Synem Afrodíty a Area je v jedné verzi Erós, dcerou Harmonie. Potomkem Afrodíty s Hermem je Hermafrodit (neplést s Androgynem).

6. 5. 1. Erós • Verze o původu Eróta: – Prapůvodní bůh, jenž povstal z Chaosu, může se s ním poměřovat leda Úranos a Gáia nebo Velká bohyně. – Rozverný synek Afrodíty a Area (dítko s lukem a šípy). – Platón (Symposion 199 -200): Daimón, který je prostředníkem mezi božstvím a lidmi, syn Tuláka (Poros, „Průchod„) a Bídy (Penia). Je touhou po tom, co chybí; tedy po kráse, dobru a plození. Erotika (náležitosti Erótovy) je uměním této cesty. (Platón to ovšem vysublimoval do netělesna. ) – Působení Eróta.

6. 6. Orfici, pýthagorejci, reinkarnace • Normální řecké náboženství: – Nepříliš bujná eschatologie. – Skoro nezná askezi. • Jinak u orfiků a pýthagorejců, menšina, hlavně v řecké Itálii od -6. století: – Přísná pravidla lidského života (eupraktická). – Věčný koloběh duše (reinkarnace). Cílem je ovšem vymanění se z něj. • Orfické mýty využívají téma hudební harmonie a Orfeova sestupu do Podsvětí (pro Eurídiku) jenom k popisu tajností Podsvětí. • • • Orfické texty Pýthagorejské texty Xenofanovo zesměšnění Pýthagorovy reinkarnace

6. 7. Řím • Starolatinské náboženství – – – Kněžská kolegia, etruský vliv Rituální právo (odtud pak „římské právo“) „Resortní“ pojetí rolí bohů a bohyň Úcta k textu (litera scripta manet), k dějinám Mýtus je jen fabula • Nadpřirozeno (supernaturalis, supranaturalis). • Sekundárně: Převzetí latinizované řecké mytologie (Vergilius, Ovidius). • Vliv na křesťanství a evropský (i americký) klasicismus.