4 TMA VEEJN VOLBA A VEEJN VDAJE ZJMOV

4. TÉMA VEŘEJNÁ VOLBA A VEŘEJNÉ VÝDAJE ZÁJMOVÉ SKUPINY V EKONOMICE Z POHLEDU VEŘEJNÝCH VÝDAJŮ

Veřejná volba – ekonomické zkoumání netržních rozhodnutí; nebo také: aplikace ekonomických nástrojů na politické vědy. Hlavní autoři (zakladatelé): Kenneth Arrow (1951) Social Choice and Individual Values Anthony Downs (1957) An Economic Theory of Democracy James Buchanan, Gordon Tullock (1962) The Calculus of Consent Mancur Olson (1965) The Logic of Collective Action

DVA PROBLÉMY: 1. Jak agregovat jednotlivé preference ve skupině? 2. K jakému cíli agregovaná rozhodnutí směrovat?

Ad 1. VOLEBNÍ SYSTÉMY, JEJICH VLASTNOSTI Problémy - individuální preference se těžko odhalují - voličů je velké množství - jaká pravidla má mít volba - atd.

Individuální preference alternativního sociálního stavu Společenská/kolektivní volba sociálního stavu Pravidla kolektivní/ společenské volby 1 Jak by měly být agregovány individuální preference normativní 2 Jakými kritérii by se měla řídit společenská/kolektivní volba problémy 3 Jak jsou individuální preference agregovány v praxi? Jaká je povaha ústav nebo pravidel výběru ve skutečnosti? Je provádění těchto pravidel nákladné? Pozitivní nebo empirické problémy 4 Řídí se pravidla pod bodem 3 kritérii pod bodem 2?

Soukromý zájem - jednotlivec maximalizuje svoje užitky za pomoci racionálního užívání zdrojů homo economicus Veřejný zájem - (někdy také kolektivní potřeby) - je patrný intuitivně, ale při podrobném studiu se začne rozkládat na různě integrované zájmy skupin nebo jednotlivců. Často je idealizován - v ideologiích a teoriích státu

Kenneth Arrow – teorém nemožnosti (str. 1) Pravidla kolektivního rozhodování v demokratické společnosti mají splňovat tato kritéria: Kolektivní rozhodnutí musí být dosaženo nehledě na uspořádání voličových preferencí (včetně dvouvrcholových preferencí) Kolektivní rozhodnutí musí být schopno seřadit všechny možné výsledky Kolektivní rozhodnutí musí odpovídat individuálním preferencím Kolektivní rozhodnutí musí být tranzitivní (A>B, B>C, pak A>C) Kolektivní rozhodnutí musí obsahovat jen indviduální srovnání bez nerelevantních alternativ Kolektivní rozhodnutí nesmí vycházet z diktatury

Kenneth Arrow – teorém nemožnosti (str. 2) Pokud jsou tato pravidla kolektivního rozhodování v demokratické společnosti dodržena, nelze dospět k rozhodnutí

Reálné volební systémy - obcházejí některou Arrowovu podmínku • Bodová volba - pořadí alternativ není ordinální, ale je kardinální - tím je respektována intentezita preferencí, ale porušeno pravidlo o nezávislosti voličů navzájem • Log-rolling - voliči si vyměňují hlasy pro různé alternativy • Manipulace s hlasy - před volbami (OK) a po volbách (nelze!)

Užitek skupiny B Paretovské optimum v tržní ekonomice bez selhání Paretovsky E neoptimální bod E 1 F F 1 Užitek skupiny A Bod E: Výsledek čistého laissez faire - bez tržních selhání. Bod E 1: Výsledek čistého laissez faire - bez tržních selhání a po přerozdělení zdrojů na pozici F 1.

Užitek skupiny B Paretovské optimum v tržní ekonomice se selháním trhu Užitky dostupné při kolekt. akci E Důchody dostupné bez kolektivní akce Užitek skupiny A Bod E: Výsledek čistého laissez faire v tržní ekonomice se selháním trhu. Při kolektivních akcích se může užitek každého zvyšovat s tím, jak se společnost pohybuje z bodu E k hranici užitkových možností.

Tři výsledky kolektivní akce Užitek skupiny B Užitky dostupné při kolekt. akci P E W R Užitek skupiny A E: EP: EW: ER: Bod laissez faire. Každý si polepší. Vládní selhání (každý si pohorší). Efekt přerozdělení (odnětí zdrojů skupině B a jejich postoupení skupině A.

Základní pravidla většinového hlasování I. • PROSTÁ VĚTŠINA (absolutní, >50%, obvykle jen dvě varianty) • RELATIVNÍ VĚTŠINA (voliči volí mezi více variantami, jen nejvyšší % vítězí – first past the post, winner takes all) • CONDORCETOVO PRAVIDLO (bodují se výsledky porovnání s každou variantou • PLURALITNÍ HLASOVÁNÍ (PREFERENČNÍ) – přidělování bodů čili preferencí jednotlivým variantám

Základní pravidla většinového hlasování II. • PŘIDĚLOVÁNÍ BODŮ – z daného počtu bodů každé variantě volič přidělí část • BORDŮV POČET – je to preferenční hlasování s vahami pro preference (např. první pořadí má váhu 5, druhé pořadí váhu 4 atd. ) • a mnoho dalších. .

Užitek skupiny B Jednohlasná shoda X Dostupné užitky E´ Y E Užitek skupiny A Předpoklad: Každá osoba musí souhlasit s každým rozhodnutím. Důsledek: Nikdo si nemůže pohoršit. Vyjdeme-li z E, musí všechny výsledky rozhodnutí ležet v oblasti EXY.

Užitek skupiny B (menšina) Většinové pravidlo Dostupné užitky L E M N Užitek skupiny A (většina) Většinová skupina bude hlasovat pro zlepšení vlastního užitku: Např. EL - efektivně a s užitkem pro A i B, EN - neefektivně a s velkým zmenšením užitku B, EM - kdy bod M přináší skupině A nejvyšší užitek.

Cyklické hlasování, hlasovací paradox (Markýz Condorcet, 18. stol. ) • vzniká, pokud žádný jednotlivý program nemůže docílit většinu proti všem ostatním programům • podmínka: nejméně 3 voliči, 3 alternativy

Dvouvrcholová preference (2) volič (3) volič (1) volič A B C Druhý volič má dvouvrcholovou preferenci

Aktéři veřejné volby • politici • voliči (občané) • zájmové skupiny • byrokracie Všichni: maximalizují svůj užitek

P D 1 D 2 VOLIČ MEDIÁN D 3 Pg O Q 1 Q 3 Q 2 I Q 1, 2, 3 … voliči Q…množství veřejného statku Pg…cena veř. statku 1 2 3 I…index ordinálního Q užitku

Hypotéza racionální neúčasti ve volbách • Volič K nepůjde volit, jestliže náklady na rozhodovací akt (zejména získání informací o možnostech a důsledcích volby) převyšují jeho očekávaný prospěch – tento prospěch závisí na tom, zda volič svým hlasem rozhodne volbu (je mediánový voličem) a ví o tom, tzn. že jeho prospěch je očekávaný

HODNOTA VOLEBNÍHO VÝSLEDKU • Zvítězí-li kandidát X, společnost získá z jeho programu 50 jednotek; zvítězí-li kandidát Y, zisk je 20 jednotek • ČISTÁ HODNOTA VOLEBNÍHO VÝSLEDKU NV = VX – VY = 50 – 20 = 30 jednotek • Kdyby volič SÁM ovlivnil výsledek (sám si vybral celý volební program), je jeho očekávaný užitek z volby 30; každý další volič, který může ovlivnit výsledek, snižuje očekávaný užitek voliče K hodnotou pravděpodobnosti, že volba nedopadne podle jeho rozhodnutí: UK = p * NV, kde p = 1/n n je počet voličů

Role byrokracie ve veřejné volbě Byrokrat – odborník realizující rozhodnutí politikova – jak: MU, MC MU=MC MCBYR MU QOPT QN Q. . . množství veřejného statku

Niskanenův model (William A. Niskanen, USA) C, B C B Qopt Qbyr Q

Ad 2. CÍL SPOLEČNÉ VOLBY – JAKÝ SOCIÁLNÍ STAV ZVOLIT

Spotřebitelovy preference pro dva statky: RO - rozpočtové omezení I 1 - indiferenční křivka statek Y Sklon indiferenční křivky … mezní míra substituce statku X za statek Y (MRSX, Y) I 1 Y 1 RO X 1 statek X

Všeobecná rovnováha Odvozuje se pro dva spotřebitele A , B a pro spotřebu a výrobu dvou statků X , Y Edgeworthův box: XB . F . YB E YA IB A XA B IA

Musí platit pro Paretovské optimum: MRS – mezní míra substituce (v tomto případě statku X za statek Y) subjektů A a B PX, Y – ceny statků X a Y

Výrobcovy preference: RO - rozpočtové omezení isokosta Faktor L I 1 - isokvanta I 1 Sklon isokvanty … mezní míra substituce faktoru K za faktor L (MRSKL) L 1 RO K 1 Faktor K

Rovnováha výrobců - Edgeworthův box: KY F . . LY E LX IY X KX Y IX

Také zde musí platit: MRS – mezní míra substituce (v tomto případě faktoru K za faktor L subjektů X a Y PK, L – ceny faktorů K a L

Rovnováha výrobců - diagram XY: Sklon křivky produkčních možností = mezní míra transformace (MRTX, Y) Y . Křivka produkčních možností X

Závěr - pravidlo Paretova optima v ekonomice bez tržních selhání:

Y P X

V realitě je překážkou dosažení Paretova optima soubor mikroekonomických tržních selhání: nedokonalá konkurence (monopol a pod. ) veřejné statky a externality asymetrie informací neúplné trhy atd.

P Poptávka po veřejném statku DA+B S PA+B PB PA DA QC DB Q

Pro veřejný statek je tedy optimem situace, kdy mezní míra transformace je rovna součtu MRS - ale v jakém poměru ? ! To záleží na jednotlivých poptávkových křivkách - známe je ? Jejich odvození je velmi obtížné, protože nelze snadno nalézt poptávku u statku, který je nerivalitní - spotřebitel o něj neusiluje proti druhým, vlastně ho nepoptává (free rider).

Efektivní zabezpečování veřejných statků • Teorie: problém optimální alokace zdrojů – dílčí a všeobecná rovnováha pro čisté veřejné a smíšené veřejné statky je obtížná a nevede k žádaným výsledkům • Praxe: snaha NĚJAK (? ) čisté veřejné a smíšené veřejné statky poskytovat, ale přesná alokace zdrojů není teoreticky zjistitelná, takže nastupují odhady, analýza nákladů a přínosů, „dobrovolná směna“ E. Lindahla …

PROTO – ekonomicky efektivní poskytování veřejných statků je spojeno s problémy: • stanovení jejich cen • stanovení správného množství Klíčová otázka v obou zmíněných problémů je projevení preferencí spotřebitele – problém free rider

XA A' A 1 Spotř. A M O 1 x. A' T G' G 1* T GA XB Spotř. B N P 1 x. B 1 G' GB X f E x. A' N' x. B 1 B'1 G' G 1* f G Graf stanovení optimálního množství statků X (soukromý) a G (veřejný) ve všeobecné rovnováze Existují dva spotřebitelé A a B; jsou známy jejich indiferenční křivky Je známa křivka produkčních možností – třetí graf dole, křivka f-f, která popisuje produkci statků X a Y Postup: 1. Zvolena libovolná indif. křivka spotřebitele A – křivka A' 2. Zvoleno množství veřejného statku G' a k němu nalezena množství XA' a XB 1, přičemž (XA' + XB 1 = G'E); tak je nalezena i křivka B 1 a ta se přenese do dolního grafu 3. Do grafu spotřebitele A se vynese množina jeho spotřebovávaných množství statku X vůči B 1 – to je křivka T-T Pokračuje. .

Spotř. A O 4 XA O 3 O 2 GA Užitek spotř. B Graf stanovení optimálního množství statků X (soukromý) a G (veřejný) ve všeobecné rovnováze - pokračování 4. Indiferenční křivka, která je tečnou ke křivce T-T představuje optimální kombinace pro spotřebitele A a je to křivka A 1 Pro tuto situaci platí MRT = MRSAXG + MRSBXG 5. Postup se opakuje a vznikne množina křivek T-T a množina bodů Oi 6. Ke každému bodu Oi pro spotřebitele A existuje bod Pi pro spotřebitele B 7. Množina užitků spotřebitele a, resp. B se vynese do grafu. . . to je Paretovo optimum pro danou společnost

Užitek spotř. B P W 1 W 2 W 3 Užitek spotř. A Abram Bergson - společenská užitková funkce a společenské indiferenční křivky