2 Jazykov rodiny Centrum pro virtuln a modern
- Slides: 11
2 Jazykové rodiny Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí
Jazykové rodiny • Jazykové rodiny (skupiny) – jazyky vzájemně podobné, mají společný původ v jakési prarodině (rodina nostratická). • • • • • Genetická klasifikace jazyků (na světě existuje asi 3 – 5 tisíc jazyků, ale jen čtyřiceti jazyky mluví přes milion lidí. Uvádí se asi 20 jazykových rodin): indoevropské ugrofinské (uralské) altajské (turkotatarské: např. turečtina, uzbečtina, kazaština; mongolské: mongolština, burjatština aj. ) tibetočínské (čínština, tibetština, barmština aj. ) thajské (thajština, laoština aj. ) austroasijské (vietnamština, khmérština aj. ) austronéské (malajština, indonéština, polynéské jazyky) australské (domorodé) semitohamitské (hamitské: stará egyptština a jazyky berberské; semitské: hebrejština, aramejština, arabština a etiopské jazyky) africké (súdánské, bantuské, hotentotské, křovácké) indiánské paleoasijské (eskymácko-kamčatské, čukotské aj. ) kavkazské (gruzínština, abcházština, čečenština aj. ) baskitština korejština japonština
Mapa jazykových rodin v Evropě
Evropské jazykové rodiny: 1. Ugrofinské jazyky: • estonština • maďarština • finština • laponština • (turečtina patří do jazyků altajských(turkotatarských)) 2. Indoevropské jazyky • zeměpisně nejrozšířenější (150 živých jazyků, mluví jimi asi 2 miliardy lidí ve všech světadílech)
Mapa indoevropských jazyků v Evropě
Indoevropské jazyky se vyvinuly ze společného indoevropského prajazyka (nápadné shody objevíme zvláště ve slovních základech nejstarších slov).
Indoevropské jazyky: • • • indické: romština, bengálština, sanskrt, hindština aj. íránské: afghánština, perština, kurdština aj. řečtina (stará i nová) románské: portugalština, španělština, francouzština, italština, rumunština, moldavština, katalánština, rétorománština aj. (mrtvé: latina, dalmatština aj. ) germánské: norština, švédština, dánština, islandština, angličtina, němčina, švýcarská němčina, holandština, vlámština, jidiš, lucemburština (mrtvé: vandalština, gótština aj. ) baltské: litevština, lotyština (mrtvé: pruština) balkánské: albánština arménština slovanské jazyky rétorománština je počtem mluvčích velmi malý jazyk, jímž hovoří 0, 8 % obyvatel Švýcarska
Společným prajazykem Slovanů byla praslovanština (2000 let př. n. l. – 6. stol n. l. ). Z praslovanštiny mají slovanské jazyky velice podobné nejstarší výrazy označující přírodní stavy, rodinné příslušníky, nástroje, zvířata, rostliny, slova související s vírou v nadpřirozené síly, bydlením a potravou, např. :
Slovanské jazyky: • západoslovanské: čeština, slovenština, polština (s kašubštinou – u Gdaňska), horní a dolní lužická srbština (kolem Budyšína a Chotěbuzi), vymřelá polabština (jazyk bývalých Polabských Slovanů – při Labi a Hannoveru) a pomořanština • východoslovanské: ruština, běloruština, ukrajinština • jihoslovanské: slovinština, srbština, chorvatština, makedonština, bulharština; staroslověnština – nejstarší spisovný slovanský jazyk z bulharsko-makedonského území Dvojí písmo: latinka – latinské písmo (Češi, Slováci, Poláci, Chorvaté, Slovinci aj. ) azbuka – z cyrilice (Rusové, Bělorusové, Ukrajinci, Bulhaři, Srbové, Makedonci aj. )
Typologická klasifikace jazyků • Rozeznáváme čtyři jazykové typy podle toho, jak vyjadřují mluvnické kategorie (žádný jazyk není v dnešní době typologicky čistý). § Flexivní typ (slovanské jazyky, latina aj. ) – ohýbání rozvinutým systémem koncovek (např. hrad, hrad-u, hrad-y, píš-u, píš-eš), introflexivní podtyp (arabština) - tvary se tvoří změnou v základu slova (např. azrak = modrý, zarká = modrá; i v němčině: der Vater = otec, die Väter = otcové). § Izolační typ (francouzština, angličtina) – ohýbání bez koncovek, pád bývá vyjádřen pomocí předložek (např. fr. la femme, de la femme – žena, ženy). § Aglutinační typ (maďarština, turečtina aj. ) – systém předpon a přípon, které mají jen jednu funkci, připojují se ke kořenu slova (např. tur. – ler- označuje plurál, -in- genitiv; ev = dům, evlerin domů – 2. p. pl. ). § Polysyntetický typ (němčina aj. ) – vyznačuje se skládáním slov.
2 Jazykové rodiny Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Seznam použitých pramenů: Baláček, Václav: Český jazyk k maturitě, Infoa, Dubicko 2001 Mašková, Drahuše: Český jazyk – přehled středoškolského učiva, Petra Velanová, Třebíč 2005 Mužíková, Olga a kol. : Odmaturuj z českého jazyka, DIDAKTIS, Brno 2007 Sochrová, Marie: Český jazyk v kostce pro střední školy, FRAGMENT, Havlíčkův Brod 2007