2 Co je to dobro Nonkognitivn teorie l

2. Co je to dobro? ¢ Nonkognitivní teorie l l ¢ Kognitivní teorie l l ¢ ¢ emotivismus decisionismus intuicionismus utilitarismus iusnaturalismus deskriptivismus Dobro jako funkcionální nebo atributivní? Nietzsche – dobro jako vůle k moci

Zdůvodnitelnost norem Relativismus – otázka zdůvodnitelnosti morálních soudů je nesmyslná ¢ Má relativismus pravdu? ¢ Morální soudy nejsou empirické a nejdou empiricky verifikovat. Co tedy s nimi? ¢

Co vyjadřují morální soudy? Nonkognitivní teorie – nárok na zdůvodnitelnost morálních soudů se odmítá. II. Kognitivní teorie – nárok na zdůvodnění existuje. ______ Kognitivní (z lat. ) – poznávací, týkající se poznání. V této souvislosti jde o to, zda lze otázku po dobru podložit nějakým poznáním I.

I. Nonkognitivní teorie a) emotivismus (pocity, emoce) Hume, Ayer, Stevenson b) decisionismus (rozhodnutí) Hare, Weber, Albert

a) emotivismus ¢ David Hume výroky – rozumové X afektivní l věda je věcí rozumu l morálka je věcí afektů l morální soudy tedy vyjadřují pocity l

a) emotivismus ¢ Alfred Jules Ayer smysluplné výpovědi jsou pouze analytické a empirické l hodnotící predikáty nejsou ani jedno l pouze informují o postoji mluvčího l jediná možná etika je metaetika l

Příklad „Je špatné, že kradeš. “ Postoj mluvčího. Nevypovídá nic o krádeži, pouze o mém postoji k ní. Je špatné = nelíbí se mi. Informace

a) emotivismus ¢ Charles Leslie Stevenson podobně jako Ayer pokládá mravní soudy za vyjádření postoje l kromě toho podle něj obsahují prvek přesvědčování l mravním soudem tak děláme nátlak na toho, ke komu mluvíme, aby jednal tak, jak chceme l

Příklad „Je špatné, že kradeš. “ Postoj mluvčího. Nelíbí se mi to. Informace Snažím se tě přesvědčit, abys nekradl.

b) decisionismus ¢ Richard Mervyn Hare rozhodujeme se pro nějaké principy l na základě toho formulujeme mravní výroky l mravní výrok obsahuje: l • a) frastikon – věcný obsah • b) neustikon – výzva, příkaz

b) decisionismus ¢ Max Weber hodnocení spočívají v rozhodnutích „Člověk se musí rozhodnout, co je pro něj bohem a co ďáblem. “ l hodnocení nemohou být předmětem vědy l

b) decisionismus ¢ Hans Albert poslední zdůvodnění neexistuje ani ve vědě ani v morálce l rozhodnutí se pro kritéria, od nichž se odvíjí racionální diskuse o etice l Vše má status hypotézy, kterou je možné testovat, zda se osvědčí. l

II. Kognitivní teorie a) b) c) d) intuicionismus (vhled) Moore utilitarismus (užitečnost) Bentham, Mill iusnaturalismus (přirozenost) tomisté, Finnis deskriptivismus (institucionální fakt) Austin, Searle

a) intuicionismus ¢ Georg Edward Moore klade si otázku, co je to dobré. l tvrdí, že ho nelze definovat, ale pouze na něj ukázat, abychom ho bezprostředně nazřeli l jestliže je predikát „dobré“ nedefinovatelný, jsou etické soudy nedokazatelné, ale evidentní. l

b) utilitarismus c) iusnaturalismus ¢ bude probíráno později

d) deskriptivismus ¢ ¢ teorie řečových aktů v etice výroky: l l ¢ a) konstativní (fakta) pravda-nepravda b) performativní (realizace řečového jednání) zdařené-nezdařené řečový akt: l l l a) lokuční b) ilokuční c) perlokuční

d) deskriptivismus institucionální fakt (Searle) – „pravidla hry“ v komunikaci. ¢ mravní výrazy – funkce daných institucionálních faktů ¢

Dobro – funkcionální nebo atributivní predikát? ¢ predikáty (Geach) a) atributivní l b) funkcionální l Geach pokládá „dobré“ za atributivní predikát ¢ Mac. Intyre s ním nesouhlasí. ¢

Friedrich Nietzsche život – nejvyšší hodnota ¢ tělesný život – evoluce, ale i cíl pro budoucí vývoj – nadčlověk ¢ vůle k moci ¢ panská a otrocká morálka ¢ dobré je vše, co stupňuje pocit moci ¢

Zlo privativní nedostatek dobra ¢ (privace = nedostatek toho, co by mělo být přítomné) ¢ námitka: bolest (zlo, které není pouhým nedostatkem) ¢ ¢ problém zla (theodicea)