12 NORMATIVN TEORIE CHOVN MDI NORMATIVN TEORIE CHOVN

12. NORMATIVNÍ TEORIE CHOVÁNÍ MÉDIÍ

NORMATIVNÍ TEORIE CHOVÁNÍ MÉDIÍ Normativní teorie chování médií - představa, jak by média měla fungovat, co se od nich očekává. Každá národní společnost má pravděpodobně svou vlastní. Normativní teorie projednává o tom, co je žádoucí ve vztahu mezi strukturou médií a jejich chováním. „Struktura médií“ se věnuje otázkám - svoboda médií ve vztahu ke státu nebo četnost nezávislých kanálů. Jednání (performance) - zahrnuje způsob, jakým se média a vyrovnávají se zvolenými informačními či zábavními úlohami. Rysy, které n. t. považuje za poněkud problematické - koncentrace vlastnictví tisku, ohrožení nezávislosti informací, rozvoj sektoru médií, nárůst nadnárodních a multimediálních aktivit, nástup televize jako společenské síly, vznik nových médií.

NORMATIVNÍ TEORIE CHOVÁNÍ MÉDIÍ (postavení) Normativní teorie médií má na poli „vědy o komunukaci“ stále velmi nejistou pozici a musí bojovat o uznání. Je to způsobeno tím, že se nevyhnutelně dotýká otazék ideologie, politiky, práva nebo morálky – a ty lze jen těžko řešit pouze “vědecky”, tedy podle “dominantního paradigmatu”.

Rozličné teorie tisku a ostatních médií: společenská odpovědnost Počátky: -Americká komise pro svobodu tisku - Commission on the Freedom of the Press- v roce 1947 zveřejnila svou zprávu –potvrdila v ní princip svobody tisku (anglo-americký liberální model) a přidala pojem společenské odpovědnosti. -Standardy - úplně opravdivé, vyčerpávající a inteligentní zaznamenání denních událostí v kontextu, který jim dává smysl. -Tisk měl dále sloužit jako „Fórum pro výměnu komentářů a kritiky“ a -být obecným nositelem veřejného vyjadřování. Reprezentativní obraz skupin, jež utvářejí společnost, prezentovat a objasňovat cíle a hodnoty společnosti. -Kritizovala „honbu za senzacemi“ a směšování zpráv s redakčním názorem

Teorie společenské odpovědnosti (souhrn) - média mají závazky ke společnosti a vlastnictví médií je věcí veřejnou - novinové zprávy by měly být pravdivé, přesně, slušné, objektivní a relevantní - média by měla poskytnout fórum pro zveřejnění myšlenek, - média by měla být svobodná, ale samoregulovaná - Média by měla dodřovat etické kodexy a profesionální zásady - za určitých okolností může společnost zasáhnout vůči tisku ve veřejném zájmu

Kodexy chování médií -Př. Mezinárodní zásady profesionální etiky v žurnalistice (International Principles of Ethics in Journalism) připraveny pod dohledem UNESCO v roce 1993 -Kodexy vymezují mediální etiku

Novinářská etika (kodexy, principy) §pravda a přesnost, §nestrannost a nepředpojatost §respekt k soukromí jednotlivce a §nezávislost na parciálních zájmech §odpovědnost ke společnosti a veřejnému blahu §odpovědnost vůči zákonu §slušnost a dobrý vkus

Myšlenka veřejnoprávního vysílání -Vládou ustanovený výbor v Britanii (Peacock 1986) vymezil představu “myšlenky služby veřejnosti” pomocí 8 základních principů -geografická univerzálnost poskytování a přijímání, -snaha o upokojení vkusu a zájmu, -poskytnutí služby menšinám, -zachování národní identity a komunit, -zachování vysílání nezávislého na vládě, -přímé financování veřejností, -podporování soutěže mezi programy, - podporování svobody provozovatelů.

Myšlenka veřejné služby (souhrn) §univerzální služba §a rozmanitost §redakční nezávislost § společenská odpovědnost § a kulturní úroveň a identita §veřejné financování a (nebo) neziskové podniky

Čtyři teorie tisku §Americká Komise pro svobodu tisku z roku 1947 vyvolala pokusy o popis a výklad různých typů normativní teorie médií, kterou zahájila kniha 4 teorie tisku od SIEBERTA, PETERSONA a SCHRAMMA (r. 1956) § V knize Čtyři teorie tisku (plod Studené války) přišli autoři s představou čtyř základních způsobů řešení vztahu médií a společnosti lišící se dle jejího politického uspořádání:

Čtyři teorie tisku -autoritářská (média jsou prostředkem sdělování postojů autority, hl. státu, musí vytv. konsenzus) -libertariánská (teorie svobodného tisku) – názory jsou v rovnováze -teorie společenské odpovědnosti (média mají směřovat k ideálu společensky přínosného jednání – k ideálu objektivity ve zpravodajství např. ) – mají závazek ke společnosti jako celku -sovětská teorie médií (média jsou nástrojem jednoho typu socializace a utváření veřej. mínění jako prostředek vzdělání, média mají sloužit dělnické třídě) - 4 teorie tisku jsou chápány jako základní rámec pro další diskuse.

Čtyři teorie tisku -Liberariánská (indeterministická) teorie - založená na respektování svobodné vůle. Vychází ze základního principy klasického liberalismu a poukazuje na myšlenku, že tisk by měl být volným trhem myšlenek, kde by se tomu nejlepšímu dostalo uznání a to nejhorší by bylo zapouzeno. Vývoj společnosti závisí na volbě správného nebo špatného řešení. -V praxi nebylo uplatnění svobody tisku nikdy přímočaré. Pro libertariánskou teorii je obtížné vypořádat se s krajními situacemi jako jsou Válka a revoluce.

Čtyři teorie tisku -Autoritářská - dokáže ospravedlnit zesílení cenzury a udílení trestů za porušování pravidel, která stanovily politické elity. Diktatury, vojenské režimy, zahraniční okupace. Projevuje se stanovením jasných a uzavřených mantinelů pro svobodu tisku a je obecně zaměřena na ochranu nastoleného společ. pořádku. -Sovětská teorie - měla vlivnou pozici v poválečném období a není vhodné ji přehlížet, přidělila médiím roli kolektivního agitátora, propagandisty a vzdělavatele při budování komunismu. Základní principy stanovil po říjnové revoluci roku 1917 Lenin. Hlavním principem je podřízenost médií jedinému legitimnímu hlasu a zástupci pracující třídy - komunistické straně.

Za hranicemi teorií tisku Mc. Quail navrhl v 70. letech ještě dvě další teorie: -rozvojová teorie médií (média mají rozvíjet národní kulturu a jazyk, vzdělávací a socializační cíle) -teorie demokratické participace (média operují v různorodé škále mediálních organizací – neměla by existovat žádná centralizovaná kontrola médií, média by měla podporovat práva menšin a jednotlivců)

Rozvojová teorie médií -Smyslem rozvojové teorie je vyrovnat se s faktem, že společnosti podstupující přechod od zaostalosti a kolonialismu k nezávislosti a lepším materiálním podmínkách jsou bez infrastruktury, peněz, tradic, profesionálních dovedností. -V mnohá rozv. zemích jsou média ekonomicky závislá a jsou podřízená zahraniční nadvládě. -Snaha o kulturní a informační autonomií - Omezené zdroje, jež mají média k dispozici, mohou být legitimně přiděleny vládou a může být také potlačena novinářská svoboda.

Demokraticko-participační teorie médií Cílem „demokraticko-participační med. teorie“ je vyrovnat se s vývojem nových médií a současně s narůstající kritikou dominantního postavení hlavních mas. médií ve formě soukromých nebo veřejných monopolů. Teorie odmítá trh jako vhodně institucionální prostředí pro fungování med. systému. Klíčovými prvky tohoto přístupu jsou participia a interakce. Výraz demokraticko-participační vyjadřuje rozčarování ze zavedených politických stran a z med. systému. V dem-part. přístupu je obsažen také prvek odporu k mas. společnosti.

Další modely MERRILL uvádí, že ve skutečn. existují jen dva základní typy teorie o vztahu mezi státem a tiskem - autoritářská a libertariánská, ačkoli přechod mezi nimi je pozvolný. HACHTEN - k autoritářské a sovětské připojuje teorii revoluční, vývojovou a západní. ALTSCHULL - hovoří o třech základních modelech či med. systémech - tržním, marxistickém a rozvojovém.