1 Jak dobr je t Pane z tvho

1. Jak dobré je žít, Pane, z tvého slova, | jež mezi námi tvoří pouta nová | a ve všech vztazích je nám pomocí | i ve zdraví i v každé nemoci. | Dej, Otče náš, ať jako děti tvoje | přemůžem závist a hřích nepokoje, | vše, co nás dělí a co leží v zlém. | Vždyť celý svět má být tvým domovem.

2. Jak dobré je, když vztah muže a ženy | je v Boží smlouvě pevně zakotvený, | když jeden v druhém lásku nezraní | a svorně žijí bez obelhání. Dej, ať už v mládí, v čase dospívání, | povrchních citů oba dva se chrání, | dar lásky, kterou Pán Bůh dává svým, | pak ani stářím nezevšední jim.

Jak dobré je žít 3. Jak dobré je mít v úctě otce, matku, | když slouží vírou všem i nemluvňátku | a Boží pravdou, světlem našich cest, | se ve všech dobách směle dají vést. | Dej, aby děti z nás si nezoufaly, | uč laskavým být k těm, kteří jsou malí, | ať blízkost tvá náš domov prozáří | a služba lásky všecko přetváří.

4. Jak dobré je, když najdeme si chvíli | promýšlet cestu k společnému cíli, | ať v rozhovoru nebo v ztišení; | vždyť z tvého slova síla pramení. | Dej statečnost nám, když se úzkost vrací, | ať poctiví jsme v každodenní práci, | ať pravda tvá se v srdci ustálí, | abychom v každé zkoušce obstáli.

5. Jak dobré je, když nesobecká víra | svůj vlastní dům i srdce otevírá, | když nestáhne se trpně v ústraní, | kde všecky hřivny pak jen promarní. | Dej, Pane, všem, kdo hlad a nouzi znají, | ať v nás své bližní opravdové mají. | Naději dáváš v zaslíbení svém, | že tak se stává svět tvým domovem.